RUSSKU VLÁDNE KGB

Tři slova, která jsou noční můrou dneška. KGB je brutální tajná policie se stoletou KONTINUITOU od obávané ČEKY, GPU, NKVD a KGB po současnou FSB a GRU. Stejní lidé, budovy, archivy, metody! Od Lenina a Stalina po Putina. Podle Vladimíra Bukovského „kdyby nad Lubjankou v Moskvě vybuchly dvě rakety, světový terorismus by se snížil o 80%“.

Z HISTORIE

Státy a velké firmy disponují utajovaným oddělením sloužícím k přežití v konkurenci. Ruská tajná služba jde mnohem dál: je to nástroj surové agrese. Rusko je poslední koloniální říší, dědictví Čingischána a Zlaté hordy. Mongoly pozval do Evropy v 13. století Alexandr Něvský, systém zdokonalil v 16. století Ivan Hrozný. Rusko nezažilo renesanci a osvícenství, pozdější reformy byly nedokonalé. Neefektivní středověký systém živila do roku 1991 expanze.

Velkým neštěstím bylo naroubování Marxismu na středověkou podnož. Lenin a Stalin Ruský stát rozvrátili, z jeho struktury zmizely poslední stopy lidství. Třicet milionů lidí bylo zavražděno, intelektuální elita skončila v emigraci. Přispěla tomu válečná operace německé tajné služby z roku 1917. Němci dali Leninovi peníze na revoluci a v zaplombovaném vlaku jeho skupinu vyvezli do Petrohradu, aby v Rusku udělali zmatek. To se nadmíru podařilo. „Pokusem o nápravu“ byla spolupráce Německa s Ruskem mezi válkami vedoucí k paktu Molotov-Ribbentrop. Druhá světová válka mohla začít, rukou nedílnou Hitlerovou a Stalinovou. Hitler byl Stalinův obdivovatel a žák.

Mnoho nechybělo a Eurasii opanovaly totalitní režimy od Lisabonu po Tokio. Stalinova a Hitlerova nenasytnost ukončila „rudohnědou idylku“. Pro záchranu demokracie ale spojenci (USA, GB) museli přibrat a vyzbrojit SSSR, dle válečné logiky: nepřítel mého nepřítele je spojenec. Na 40 let skončila východní Evropa pod knutou Moskvy. Přirozené zpětné vazby jsou totalitě nahrazeny státní tajnou policií. Naše StB byla prodlouženou rukou KGB.

Konečným cílem komunismu i nacismu byla světovláda. Po porážce nacismu Stalin našel nového partnera v Mao Ce-tungovi a uzavřel s ním Pakt Apokalypsa. Západ reagoval „zadržováním komunismu“. Svět rozdělila Železná opona. Komunisté pracovali na „vývozu revoluce“, konečným zúčtováním měla být jaderná apokalypsa.

RYZÍ BARBARSTVÍ

Jaká to byla policie, o tom vypráví 20 000 stran dokumentů, které okopíroval a vyvezl na Západ archivář KGB Vasilij Mitrochin:

„...Mnozí vyšetřovatelé Čeky z nichž některým ještě nebylo ani 20 let, užívali při mučení jen těžko uvěřitelných barbarských způsobů. V Charkově stahovali z rukou obětí kůži a dělali si z nich "rukavice"; ve Voroněži váleli vězně sudech, do nichž natloukli hřebíky hroty ovnitř; v Poltave nabodávali duchovní na kůl; v Oděse zajaté běloghvardějské důstojníky přivazovali k prknům a pomalu je strkali do pecí; v Kyjevě přivázali k tělům zajatců klece s krysami, které pak ohřívali, až se krysy prokousaly do střev obětí. Lenin sice takový sadismus neschvaloval, ale spokojil se s tím, že přenechal nápravu těchto "excesů" Dzeržinskému. Stížnosti na brutalitu Čeky shodil ze stolu a nechutně uctíval její roli v pomoci vyhrát občanskou válku...."

O metodách vypráví i kniha Klam špioni a lži Edwarda Lucase.:

...Ještě v 70. letech byl nováčkům při přijímání do sovětské vojenské rozvědky promítán film o osudu čekajícím na ty, kdo prozradí její tajemství (tohle vyprávění pochází od jednoho přeběhlíka, který se tím nedal odradit). Ukazoval člověka s roubíkem v ústech a připoutaného drátem k ocelovému rámu, jenž se zvolna sunul ke dvířkám pece, kde pak byl upálen zaživa: Strašné se zmítá, až si málem zlomí vlastni kosti a rve si vlastní šlachy a svaly. Je to nadlidské úsilí. Ale drát nepovolí. A rám hladce klouže v drážkách. Dvířka pece se opět odsunou stranou a oheň vrhá bílé světlo na podpatky mužových špinavých značkových bot. Pokouší se ohýbat kolena, aby zvětšil vzdálenost mezi svýma nohama a praskajícím ohněm. Ale nemůže.

Tohle byli učitelé našich estébáků, sovětští poradci při procesech v 50. letech. Waidův film Katyně naturalisticky ukazuje jejich "práci" při vraždění a pohřbívání dvaceti tisíc polských důstojníků.

HISTORIE NEZMIZELA

Zmínili jsme kontinuitu od ČEKY po FSB a GRU. Stejní lidé, budovy, archivy, metody. Lži a vraždy, jen trochu sofistikovanější. O aktivitách FSB vypovídá např. rozhovor se zavražděným A. Litviněnkem nebo dokument Ruská strategie a evropská uprchlická krize. Známé jsou kauzy Politkovská, Magnitskij, Němcov, Skripal, Navalnyj, z našich končin Vrbětice. To vše jsou pouhé drobečky, které se dostaly do médií. Kreml vždy jakoukoliv vinu popře, nebo kauzu zasype snůškou desinformací.

KGB A GLOBÁLNÍ PÁTÁ KOLONA

Podle Edwarda Lucase má KGB 50 000 důstojníků, 150 000 techniků a 10 milionů spolupracovníků na celém světě. Jsou mezi nimi politici všech stupňů, podnikatelé, podnikavci, aktivisté, novináři, akademici coby užiteční idioti, krtci, bílí koně, šedé eminence, mafiáni, deprivanti, spící buňky čekající na probuzení. Politici jako Brandt, Schröder, Kneisslová, Le Penová, Sarkozy, Merkelová, Trump, Orbán, Fico, Klaus, Zeman, Babiš atd. poskytli různou měrou, vědomě či nevědomě krytí krvavému globálnímu zločinu. Motivace kolaborantů je různá, od hlouposti či fanatismu k odměně a vydírání. V Česku se jedná o desetitisíce lidí, statisíce užitečných idiotů nechtějí vědět, čemu slouží.

Síť kolaborantů má složku horizontální (spontánní aktivita zdola) a vertikální (s úkoly z „centrály“). Žádný rozdíl od struktury teroristických sítí. Říše zla se spojila s globálním organizovaným zločinem. Zločin slouží i k financování terorismu.

SOVĚTSKÁ A RUSKÁ MOC

V SSSR existovaly tři mocenské sítě: komunistická nomenklatura, KGB a mafie. Všechny tři se vzájemně doplňovaly, na úrovni gubernie, státu i v zahraničí. Po zániku komunistické moci (1991) a od nástupu Putina (1999) de facto došlo k splynutí KGB a mafie. KGB opanovala globální podsvětí a posílila na zadní straně politických událostí. Gerasimovova doktrína (2013) je přiznáním měkkých válečných operací: války informační, kybernetické, zpravodajské atd. V roce 2006 Putin prohlásil rozpad SSSR za „největší geopolitickou katastrofu 20. století“ a pracuje na obnově koloniálního panství v Evropě. K metodám patří podpora a korumpování politiků (Schröder, Kneisslová, Le Penová, Sarkozy, Merkelová, Wilders, Orbán, Fico, Klaus, Zeman, Babiš, Okamura atd.), vyhánění uprchlíků do Evropy,

MODEROVANÝ ROZPAD IMPÉRIA

Říše nepadají ze dne na den. Říše přežívající pouze díky násilí spějí ke konci rychle a nezadržitelně.

Koncem 70. let byl „socialismus“ definitivně na lopatkách, politicky i hospodářsky. Za zlepšování tržního hospodářství bylo uděleno cca 50 nobelovek, za politickou ekonomii žádná. Hřebíky do rakve byly Maďarsko (1956), Československo (1968), Afghanistán (1979), Polsko (1981), sestřelení jihokorejského letadla (1983). Reagan, Thatcherová a Jan Pavel II. ukázali Západu tvrdou cestu: izolace Ruska, embargo, projekt „hvězdných válek“ s cílem SSSR uzbrojit. Zatímco politbyro spělo ke gerontokracii, KGB pod vedením Jurije Andropova zůstala jedinou akceschopnou „politickou stranou“ v Rusku. Andropov byl pragmatik se znalostí Evropy (Maďarsko 1956). „Velká Změna“ byla nutností a Andropov na ní pracoval minimálně od roku 1978. Tehdy představil Brežněvovi Michaila Gorbačova, spolužáka Zdeňka Mlynáře. Klíčovým a gigantickým úkolem byla privatizace a přechod na tržní hospodářství. Lze s jistotou soudit, že transformace nukleární velmoci nebyla jako celek náhodným procesem. Tak velké a složité úkoly bývají v utajení pečlivě připraveny, nejlépe ve variantách. Gorbačovova skupina evidentně pracovala na „socialistické verzi" privatizace. Dle Bukovského nový vlastník měl podepsat smlouvu, aby své „vlastnictví“ kdykoliv vrátil straně a vládě... Jiné skupiny připravovaly jiné cesty. Pro transformaci byly v evropských satelitech založeny instituce (viz náš Prognostický ústav). Transformace řízená shora se musela zvrhnout v metodu „na pět minut zhasnout“. Součástí plánu bylo "co nejvíce majetku do minimálního počtu rukou", tedy oligarchizace. Plán transformace lze rekonstruovat takto:

Uvolnění vůči Západu (Gorbačov, 1984-91)
Dočasné rozpuštění „koloniální říše“ (Janajevův „puč“, rozpad SSSR, 1991)
Privatizace – rozkradení dříve nakradeného „státního“ majetku (Jelcin, 1992-94)
Obnovení impéria – nepřetržitě zpovzdálí kontrolovaného KGB.

ad 1)

Nejprve přišel Gorbačov s „perestrojkou“ a „glasností“ (1984-1991). Západ s úlevou naskočil na vlnu „détente“, podle Bukovského naivně. Zatímco Západ podepisoval s Gorbačovem smlouvy, SSSR dodával zbraně do Salvátoru, na Blízký východ, do Afriky atd. a ve věznicích umírali političtí vězni. Proklamovaná privatizace byla Potěmkiádou, noví „majitelé“ měli podepsat povinnost majetek kdykoliv straně a vládě vrátit !!! Hospodářské výsledky mezitím vyvolaly národní bouře, které skončily připraveným odstavením Gorbačova a rozpadem SSSR. Sám Gorbačov zřejmě neměl tušení o své skutečné roli v plánech KGB.

ad 2)

Janajevův puč (1991) proběhl rychle a bez krveprolití. Za tři dny bylo vymalováno. Rozpad SSSR se mohl udát civilizovaně (vzor Československo) nebo Balkánskou cestou občanské války (vyprovokované ruskými spojenci - Srby). Nikdo na světě si nepřál občanskou válku v po zuby ozbrojené atomové velmoci. „Pučisté“ byli uvězněni, ale již za 2 roky byli na svobodě (Bukovskij).

ad 3)

Na Borise Jelcina připadl hlavní úkol – privatizace gigantického státního majetku. Ta proběhla „nejrychleji na světě“, během let 1992-94. Zahrnovala malou i kupónovou privatizaci dle našeho vzoru, s preferencí metody „na pět minut zhasnout“. Bukovskij popisuje, jak Jelcinova skupina den za dnem objížděla novopečené oligarchy v nekonečné pitce. O budování demokratických institucí nikdo nedbal. Podle Applebaumové rozkradení majetku bylo záměrné, aby všichni účastníci byli „ušpiněni“ (to se potvrdilo v Chodorkovského případě, když skončil na 8 let ve vězení poté co se pokusil založit opoziční politickou stranu). „Komunistickou vzpouru“ v parlamentu Jelcin vyřešil tankovým útokem se 187 oběťmi. Tohle nemohlo dobře skončit.

ad 4)

V roce 1999 při oslavě založení ČEKY mohl Putin slavnostně oznámit: „Hlásím, že se nám podařilo infiltrovat vládu Ruské federace.“ K tomuto úspěchu pomohly bombové útoky v Moskvě s 307 oběťmi. Spáchala je KGB a staly se záminkou pro druhou Čečenskou válku.

Totality milují dlouhodobé projekty. Tak např. Andrej Sacharov už v roce 1976 varoval před úmyslem Ruska zdiskreditovat v Evropě atomovou energii a nahradit ji ruským plynem. Nejprve se podařilo referendem zabránit spuštění rakouské elektrárny Zwentendorf (v Rakousku se to ruskými agenty jen hemžilo), následně se "antinukleární hnutí" podařilo přelít do Německa a po Černobylu zastavit německý atomový program. Smutnou postavou německé politiky byla Angela Merkelová. Kromě ukončení atomového programu má na svědomí plynovod Nord Stream 1 a 2, nevybudování LNG terminálů na zkapalněný plyn, nekontrolovanou migraci (2015-16) a Minské dohody (2015). Kterýkoliv z těchto důvodů by podpořil spekulace o tom, že Merkelová byla agentem KGB. Ostatně její předchůdce Schröder zasedl v představenstvu Lukoilu.

Nyní když víme, že zločinecká KGB vládnoucí Rusku se nezastaví opravdu před ničím, aby naplnila svůj dlouhodobý program, je třeba se zcela vážně ptát:

- Co bylo cílem "experimentu" s reaktorem v Černobylu v roce 1986? Zdejší reaktor produkuje plutonium potřebné k výrobě atomové bomby.

- Jak to bylo s Dubčekovou autonehodou?

- Kdo zavinil nehodu polského vládního letadla u Smolenska se stovkou polských vrcholných politiků a generálů?

Jelikož ipnformace z archivů KGB jsou nedostupné, je třeba v bezpešnostních otázkách postupovat podle pravidel teorie her:

1. Položit na stůl všechny možnosti

2. Určit jejich pravděpodobnost

3. Pokrýt všechny varianty včetně nejhorší (případně s přihlédnutím k pravděpodobnosti. Ve hře "Já vím, že víš, že vím..." může nejméně pravděpodobná možnost být tou správnou volbou.)

LITERATURA, ČLÁNKY, VIDEA

KNIHY:

TAJNÁ DOHODA (Luke Harding)

MOSKEVSKÝ PROCES (Vladimir Bukovskij)

KLAM ŠPIONI A LŽI a neb jak Rusko obelhává západ (Edward Lucas)

MITROCHINŮV ARCHIV (Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin)

REVOLUCE 1989 utajené informace ze zákulisí (Robert Buchar)

OPERACE LISTOPAD 1989 (Vladimír Čermák)

PRŮMYSL LŽI (Alexandra Alvarová)

RUSKÁ STRATEGIE A EVROPSKÁ UPRCHLICKÁ KRIZE (Nyquist,Cerneaová)

OHROŽENÁ EVROPA (George Friedman)

MEZI VÝCHODEM A ZÁPADEM (Anne Applebaumová)