Principiální opozice bez principů
Petr Havlík, říjen 2018
Ve svém posledním textu jsem psal mimo jiné o tom, že by zásadová, hodnotová politika měla platit ve všech patrech politického provozu. Podivuji se nad vznikajícími koalicemi, které nejen ODS uzavírá s antipolitickým hnutím posttotalitního oligarchy Babiše, toho času premiérem ČR, z vůle KSČM. Měl jsem na tento svůj postoj několik nechápavých reakcí. Prý musím rozlišovat mezi tou velkou parlamentní politikou a poměry na komunální úrovni. Pomíjím fakt nakolik je politika krajského města ovlivňována velkou politikou a nakolik je zcela nezávislá a svébytná. A také moc nerozumím tomu údajně lidskému rozměru, že prý tady jde přeci o konkrétní lidi, a ne o nějakého Babiše. Takže to například znamená, že konkrétní koaliční partner z agrofertího jakože politického hnutí ANO z města X je celkem fajn chlap (tam někde na kraji či na okrese), a když jede na slet ANO volit svého guru, tak mu to promineme a raději mu to nebudeme připomínat, aby se nenarušila koaliční pohoda.
A teď si představte, že do této koaliční pohodičky zasáhnou parlamentní volby. Koalové budou proti sobě kandidovat. Jedni budou strašit kmotrovským zázemím tradičních stran a ti druzí budou varovat před nedemokratickým uchvácením moci v režii vůdce Babiše. A ti i oni se budou dovolávat svých údajných principů. Pragmatismus bez zábran, kdy účel světí prostředky. A ty prostý voliči si vyber. Nebylo by pak lepší udělat na poslance rovnou aukce? Vyšší bere. Proč obtěžovat lidi nějakými volbami? O plnohodnotnou politiku přeci vůbec nejde, je to jen pokračování byznysu jinými prostředky a velkoformátová marketingová šaráda. Když má někdo na kampaň půl miliardy a největší mediální dům a jiný pár tisíc a nulovou mediální podporu, tak jakápak je to férová soutěž?
Politika je údajně uměním možného. Dejme tomu, ale neměla by být uměním všeho možného. Vzpomínáte na argumentace pohlavárů nacistického Německa v norimberském procesu? To oni ne, oni jen plnili rozkazy, byli řadovými pěšáky. Za všechno mohl on a oni prý vůbec netušili rozměr zla, který řídil vůdce zcela sám.
Máme za sebou druhé kolo senátních voleb, které potvrdilo, že Babiš senát nemusí a neumí. Opoziční síly potvrdily svou převahu a mohou nyní s plnou vervou plnit svou základní roli pojistky demokracie a ústavy. Díky za to. Ale v exekutivní správě země se toho moc nezmění. Babišova karavana táhne dál. Mazaný Bureš pochválil své protivníky – tak trochu Piráty, Čižinského, Půtu, Čunka, Kuberu aj. Jeho snaha je zřejmá, opět vše zrelativizovat a odvést pozornost publika jiným směrem. Každý přeci musí vidět, jak úžasně řídí stát, v němž se téměř všem daří naprosto skvěle. A nějaký senát na tom přeci nemůže nic změnit. Podívejte na ta města, v nichž ANO potvrzuje svůj koaliční potenciál a dominantní pozici na české politické scéně, tedy až na tu Prahu pražské kavárny a podrazácké Brno plné kmotrů. A pak jsou tady přeci ty úžasné předvolební průzkumy veřejného mínění pro další volby do poslanecké sněmovny. Milovníci koblih a guláše vědí kdy jde do tuhého.
Babiš už opravdu vyhlíží příští volby do poslanecké sněmovny a sní o stejně silném mandátu jako má kolega Orbán. Nemůže si dovolit prohrát. Potřebuje přísun veřejných peněz z různých zdrojů, potřebuje si hlídat svou beztrestnost, potřebuje svá média, potřebuje být v pozici náčelníka československých oligarchů. O to vše by mohl přijít v případě prohry anebo povolební nedohody s některým případným koaličním partnerem. To by mu pak nebylo líp. Po těchto senátních volbách to chápe ještě mnohem lépe než před nimi.
Pokud myslí ODS svou ambici být v čele autentické protibabišovské opozice naprosto vážně a zodpovědně, pak by měla rezignovat na koalice s ANO, neboť tím vysílá svým budoucím voličům zmatečné signály. A bude těch voličů potřebovat řádově více než jich získala v těchto senátních volbách. Skutečným protivníkem by měl být Babiš, mnohem zásadnějším než skomírající komunisti či Okamura. Kandidát ODS na předsedu senátu by tedy asi neměl jako svou hlavní devízu uvádět to, že umí dobře vycházet s Babišem i se Zemanem. Jak tomu máme rozumět? Že se všichni tak nějak po sousedsku dohodnou se všemi? Vtipný, žoviální rétor ještě nemusí být nejlepší možný představitel dnes zásadní ústavní instituce, která by měla především bránit mocenským choutkám dua Zeman-Babiš. Může to totiž skončit jen jako další z příkladů tzv. principiální opozice bez principů. Znáte to, řeči se vedou a voda teče. Ta hranice případného vzdoru má své limity, někdy může stačit jen docela útlá složka plná nepříjemných informací a jindy třeba jen touha být u toho a exhibovat v médiích. Formy nátlaku i osobních motivací bývají různé. Bývalí kádři (a kupodivu i někteří současní, neboť jsou to ti stejní) umí s touto lidskou materií zacházet ve svůj prospěch. To je prazáklad jejich existence i jejich pocitu neporazitelnosti. Jedna vítězná dílčí bitva ještě nemusí znamenat vyhranou válku. Oni to dobře vědí. Všechny následující chyby, nedůslednosti a omyly se pak budou sčítat. Je třeba se jim vyvarovat.
Petr Havlík, říjen 2018