Kolem roku 2006 se u nás „budování kapitalismu“ zadrhlo. S následky divoké privatizace, opoziční smlouvy a klientelismu přišla „blbá nálada“.  Neměl jsem tehdy čas a chuť pátrat po příčinách potíží, prozření si mě ale našlo samo.    

Dům, kde bydlím, nám v roce 2011 málem ukradli tři estébáci, tři z pětačtyřiceti spoluvlastníků. Činžák za 150 milionů. Sedm let to připravovali a jen náhodou jsme neskončili u soudu a v exekuci. Viděl jsem z blízka, jak pracují Šedá eminence, Bílý kůň, Krtek a - „Užiteční idioti“. Sám jsem čtyři roky jednoho dělal coby předseda bytového družstva…

Ohromila mě jednoduchost metody, s níž můžou tři grázlové okrást tolik lidí. Má to jen dva předpoklady:

1. Nemít morální zábrany
2. Utajit spolupráci, vmísit se do davu a krok za krokem uskutečnit připravený plán…  

Po roce vyčerpávajícího leč úspěšného zápasu mi došlo, že estébáci a bolševici mají cinknutou celou republiku…

A za další rok jsem pochopil, že "mráz přichází z Kremlu" na křídlech KGB, že problém je velký jako Evropa, jako Zeměkoule. Dnes s hrůzou vidíme, že jsem se nemýlil. Naštěstí čím dál víc lidí chápe nevyhnutelnost střetu a nehodlá nechat zlo zvítězit. >>>

Máme-li událostem rozumět, nemůžeme „zadní stranu“ ignorovat. Hledání pravdy někdy připomíná práci kriminalisty: sbírání střípků, zvažování alternativ a pravděpodobnosti. V praxi obvykle stačí výběr správných informačních zdrojů, kritické myšlení a nelhat si do kapsy.

Všechny existující subjekty mají svou „černou skříňku“, hráčům není vidět do karet. To je "hra podle pravidel". V přírodě to jsou zákony džungle, ve společnosti vláda práva. Problém nastane, jakmile někdo začne „černé skříňky“ spojovat v jednu velkou „černou díru“.  Pomalu, nenápadně. Jako když vaříte žábu… Džungle vás nenápadně pohlcuje.  

 Fašismus má mnoho podob, ale jediný cíl: diktaturu, ovládnutí státu právem silnějšího a šíření násilí za jeho hranice. K vládě lůzy stačí 10% všehoschopných a 20% povolných...

 Pro práci v zákulisí státy zřizují tajné služby. KGB má podle Edwarda Lucase 50 000 důstojníků, 150 000 techniků a 10 milionů spolupracovníků na celém světě! To je nesmírná síla ovládající temnou stranu událostí, ochotná spolupracovat s místními mafiemi a extrémisty kdekoliv na světě!  Firma se stopadesátiletou kontinuitou, od carské ochranky přes ČEKU, NKVD až k dnešní FSB a GRU. Něco takového si žádný demokratický stát nemůže dovolit! Navíc - KGB je „majitelem“ teroristického státu - Ruské federace.

Po útocích v Paříži v roce 2015 byly teroristické a podobné sítě podrobně analyzovány. Lze v nich nalézt dvě složky:

HORIZONTÁLNÍ – to jsou lokální skupiny nespokojenců schopných spontánní aktivity zdola.

VERTIKÁLNÍ - šedé eminence v pozadí, přinášející úkoly, peníze, know-how atd. Profesionální agenti vyberou ke spolupráci místní charismatické osobnosti a ty potom organizují další spolupracovníky a činnost. Významným usnadněním práce jsou moderní komunikační prostředky. 

A hle, síť KGB se svými pátými kolonami se od tohoto schématu neliší !!! KGB běžně infiltruje vzájemně znepřátelené skupiny v regionu! Kompletní „mapu“ zná jen hrstka velitelů, pěšáci znají jen svou část úkolu. Žádné „velké spiknutí“, to je kouřová desinformační clona. U nás, v Západní Evropě, na Blízkém východě, všude!  >>>

  

Komunismus není ani vědecký, ani filosofie. Je to náboženství: víra, že lepší svět lze vytvořit zničením toho starého. Sto let „reálného socialismu“ prokázalo opak za cenu sta milionů lidských životů v Rusku, Číně, Kambodži, všude. Hitler byl čučkař. Odstrašujícími příklady zůstávají Kuba, Severní Korea, Venezuela atd.

Neexistuje jediný příklad fungujícího komunistického státu. Po uloupení strategických majetků a fyzické likvidaci odpůrců je ale komunistický KLAN vnitřními silami státu téměř nesesaditelný.

Na rozdíl od ostatních „náboženských myslitelů“ Marx nevybízí k lásce, ale k nenávisti. Přišel čas odsoudit ten krvavý blábol a zakázat komunistické symboly, tak jako je zakázána svastika!

S Marxovým učením nemá nic společného umírněná levice usilující o zlepšování kvality života pracujících. Ta je ovšem první na řadě při infiltraci, zneužití i likvidaci pravověrnými bolševiky. >>>

Zatímco podle Marxe mělo k "revoluci proletariátu" dojít na celém světě najednou, Lenin přišel s myšlenkou provést ji v jedné zemi a postupně ji rozšířit. Rusko jako nejslabší koloniální mocnost bylo ideální základnou. K převzetí a udržení moci má být bolševikům povoleno vše: lži, loupeže, masové vraždění. Lživý je i název strany odštěpené v roce 1903 od ruské Sociální demokracie: menšina se nazvala většinou („bolšinstvo“). Sociální demokraté (menševici, kterých byla většina) byli nemilosrdně likvidováni jako úhlavní nepřátelé.

Nutno zmínit fatální chybu Německa: bez jeho finanční podpory by Lenin nikdy neuspěl. Výsadek bolševické skupiny v dubnu 1917 byl „válečnou operací“ s cílem vyvolat v carském Rusku chaos, což se dokonale podařilo.

Tzv. „vývoz revoluce“ z let 1919–91 dnes pokračuje jako „vývoz ruských zájmů“ zbavený ideologie, čehož si řada světových „revolucionářů“ neráčila všimnout!  >>>

Podle Alexandry Alvarové má ruská propaganda kontinuitu od 20. let minulého století do dneška. Hitler a Goebbels byli Stalinovi učedníci. Dnešní ruská propaganda je čím dál propracovanější, potkáváme ji v různých intenzitách všude: na billboardech, v médiích (desinformačních, bulvárních, oligarchizovaných i veřejnoprávních), na sociálních sítích nebo v řetězových e-mailech. Pravda a lež jsou smíchány v nejrůznějších odstínech. Pravda je zamlčovaná, polopravdy nafukovány, je požadována tzv. „vyváženost“, jsou vytvářeny tzv. „alternativní pravdy“, stejná informace nabízí dvojí výklad. Významná je synergie všech kanálů a útok na city, 100x opakovaná lež se může stát „pravdou“ (nebo aspoň unaví). Cílem nemusí být přesvědčit, ale znejistit a dominovat. Někteří uvěří všemu, jiní ničemu. Společnost je rozdělena do odlišných světů, "informačních bublin", některé posléze překvapivě směřují k stejnému "úběžníku". Výsledkem je společnost dichotomicky rozdělená na dvě části, které si nerozumí a nekomunikují spolu. Zde je stručná a výstižná charakteristika bolševické práce s informacemi (převzato z Facebooku):

 Nepřetržitý tok informací útočí zejména na citlivější povahy, o něco lépe jsou na tom lidé s kritickým myšlením porovnávající informace z více zdrojů a s vlastní zkušeností.  >>> 

 

Teprve v poslední době Západ nachází odvahu veřejně přiznat, že druhá světová válka začala paktem Molotov-Ribbentrop a ruskou anexí části Polska, Pobaltí, Besarábie a Finska. Ruská anexe postihla 70 milionů lidí, samotný Katyňský masakr (1940) stál životy 22 000 polských důstojníků a inteligence. Jen málo chybělo, aby Eurasii ovládly diktatury od Lisabonu po Tokio. Osudnou chybu udělali Stalin a Hitler svou nenasytností. 

Spolupráce obou diktátorů začala už v 30. letech: Byl to Stalin, kdo pomohl Německo vyzbrojit a umožnil Hitlerovi obsadit demilitarizované Porýní. Po válce bohužel stanul SSSR na straně vítězů a rozšířil své koloniální panství do střední Evropy. Marně generál Patton i Churchill vyzývali prezidenta USA, aby pokračoval v postupu a zahnal Rusy za Ural. Stalinův pakt s Hitlerem zůstal dalších 40 let TABU. 

SSSR si válkou a okupací střední Evropy nesmírně polepšil. Válečnou kořistí byly továrny, kartotéky gestapa, vzdělaná pracovní síla, odvlečení vědci. Odtud závody ve zbrojení a v dobývání kosmu i rozsáhlá síť kolaborantů v celé Evropě. Po uloupení plánů na atomovou bombu se SSSR stal obávanou supervelmocí. Pod hrozbou atomové války Rusko rok za rokem pracovalo na Leninově plánu ovládnutí světa. Komunistické režimy financované SSSR a jeho satelity vznikaly v Asii, Africe i Jižní Americe jako houby po dešti.

„Proletáři všech zemí, spojte se!“ stálo v záhlaví všech dokumentů UV KSSS: oběžníků, smluv, rozhodnutí o dodávkách zbraní atd. Vladimír Bukovskij v 90. letech dostal povolení k vstupu do archivu UV a tisíce dokumentů oskenoval.

Pro západní Evropu byl vypracován plán útoku s použitím atomových zbraní. Na zamořená území měly pronikat první sledy vojsk Varšavské smlouvy (samozřejmě sestavené z "podřadných národů")…

Jedině NATO a USA demokratický svět ochránili. Přesto byla díky propagandě, pátým kolonám, korupci a obecné naivitě idea komunismu pro mnohé buď přitažlivá, nebo málo nebezpečná. 

Pak se vše začalo kazit. Marxova „Politická ekonomie“ byl mrtvý nesmysl, zbrojní průmysl zaostával v technologiích, brutální podstatu režimu už nešlo skrývat: Maďarsko (1956), Československo (1968), Afghanistán (1979), Polsko (1981) atd.. Západní „mírová hnutí“ vyvanula a na Západě se objevili noví vůdcové: Jan Pavel II (1978), Margaret Thatcherová (1979) a Ronald Reagan (1981). Ten nazval SSSR „ŘÍŠÍ ZLA“ a vyhlásil program uzbrojení SSSR. Rusové potvrdili svou tupost sestřelením Korejského civilního letadla (1983). Útlak a chudoba v poslední „koloniální říši“ vedli k národnostním bouřím.

Studená válka byla prohraná, změna nevyhnutelná. To pochopil šéf KGB Andropov (první tajemník 1982–84) a přišel s tajným dlouhodobým plánem „Operace Golgota“, radikální změny provedené v těchto krocích:

1. Uvolnění vůči Západu
2. Dočasné rozpuštění „koloniální říše“
3. Privatizaci (rozkradení) státního majetku 
4. Obnovení impéria – nepřetržitě kontrolovaného KGB.

A tak jsme v letech 1984–1992 byli svědky gigantického projektu - kontrolovaného rozpadu komunistického bloku a SSSR. Ani jeho vykonavatelé neměli informace o celém manévru, jednak byly utajené, jednak závislé na neznámých budoucích událostech. „Členové KLANU“ mlčeli, uniklé informace zanikly v dezinformacích, hrstka dotěrných novinářů a opozičník Boris Němcov byli zlikvidováni. 

1. Nejprve přišel Gorbačov s „perestrojkou“ a „glasností“ (1984-1991). Západ s úlevou naskočil na vlnu „détente“, podle Bukovského naivně. Zatímco Západ podepisoval s Gorbačovem smlouvy, SSSR dodával zbraně do Salvátoru, na Blízký východ, do Afriky atd. a ve věznicích umírali političtí vězni. Proklamovaná privatizace byla Potěmkiádou, noví „majitelé“ měli podepsat povinnost majetek kdykoliv straně a vládě vrátit !!! Hospodářské výsledky mezitím vyvolaly národní bouře, které skončily připraveným odstavením Gorbačova a rozpadem SSSR. Sám Gorbačov zřejmě neměl tušení o své roli v plánech KGB. 

2. Janajevův puč (1991) proběhl rychle a bez krveprolití. Za tři dny bylo vymalováno. Rozpad SSSR se mohl udát civilizovaně (vzor Československo) nebo Balkánskou cestou občanské války (vyprovokované Srby, tradičními ruskými spojenci). Nikdo na světě si nepřál občanskou válku v po zuby ozbrojené atomové velmoci. „Pučisté“ byli uvězněni, ale již za 2 roky byli na svobodě (Bukovskij). 

3. Na Borise Jelcina připadl hlavní úkol – privatizace gigantického státního majetku. Ta proběhla „nejrychleji na světě“, během let 1992-94. Zahrnovala malou i kupónovou privatizaci dle našeho vzoru, s preferencí metody „na pět minut zhasnout“. Bukovskij popisuje, jak Jelcinova skupina den za dnem objížděla novopečené oligarchy v nekonečné pitce. O budování demokratických institucí nikdo nedbal. Podle Applebaumové rozkradení majetku bylo záměrné, aby všichni účastníci byli „ušpiněni“ (to se potvrdilo v Chodorkovského případě, když skončil na 8 let ve vězení poté co se pokusil založit opoziční politickou stranu). „Komunistickou vzpouru“ v parlamentu Jelcin vyřešil tankovým útokem se 187 oběťmi. Tohle nemohlo dobře skončit.

   >>>  

Ostatně podobný manévr už Rusko provedlo v letech 1917-1945. Lenin tehdy s Německem uzavřel „mír za každou cenu“, pro své bývalé državy si ale Rusko přišlo po paktu Molotov Ribbentrop a po roce 1945 svá území ještě rozšířilo.

Listopad 1989 (velký třesk) 

Změna byla cítit ve vzduchu už od podzimu 1988. Pak to šlo jako domeček z karet: Polsko, Maďarsko, NDR, Bulharsko, Českoclovensko. Na násilí došlo pouze v Rumunsku (které bylo za Ceausescuovy vlády relativně nezávislé na Moskvě).

U nás byla spousta času na přípravu změny. Na značkách čekali komunisti, reformní komunisti, bývalí komunisti a taky rodící se opoziční hloučky, kde dominovala Havlova skupina.

K událostem 17. listopadu existuje řada výkladů a dezinformací. Jisté je, že studenti se na Národní třídě neocitli náhodou, že „mrtvý student Šmíd“ (alias agent StB Zifčák) byl poslední kapkou, která vyhnala lidi do ulic a po deseti dnech celonárodních demonstrací vedla k rozhodující generální stávce. Bílá místa v našich znalostech nesnižují význam listopadu! Po čtyřiceti letech represí, vražd a vyhánění do emigrace rozhodující část národa řekla DOST! Nebyla jistota, že nezakročí policie, milice nebo po čínském vzoru armáda. Použití síly ale překvapivě zakázala Moskva!

Rozhodující byly první tři týdny. Adamec, Urbánek, Mlynář ani Dubček neuspěli, teprve Havlova skupina. Nebylo možné uhrát víc, než se podařilo dojednat. U moci bylo 1,5 milionu komunistů a maďarský scénář z roku 1956 si nepřáli ani jejich nepřátelé.

Komunisté vyjednali v první vládě těsnou většinu, kterou vzápětí zrušili Čalfa, Komárek a Dlouhý tím, že z KSČ vystoupili. (Krok zřejmě domluvený, ale správným směrem). Na ulicích se objevily odpadkové koše s nápisem „Zde odhazujte průkazky KSČ“. A komunisté odhazovali. Z milionu jich v Česku zbylo 35 000.

Dnes víme, že na změnu byli nejlépe připraveni reformní komunisté, StB, Prognostický ústav (založený KGB v roce 1984), Podniky zahraničního obchodu (PZO) a veksláci. Velká přesila. Opoziční skupinky nebyly politickými organizacemi, byly nejednotné, nepřipravené a částečně infiltrované. Chyběli odborníci nezatížení minulostí. Proti vracejícím se exulantům byla záměrně živena nevraživost.

Komunismus byl mrtev, členové BOLŠEVICKÉHO KLANU nikoliv. Přečkali chaos a zajistili kontinuitu s minulým režimem: personální, legislativní a majetkovou. Už po týdnu se komunisté objevili v občanských fórech a stávkových výborech, a to podle instrukcí shora!

S opozicí se jednalo, ale bolševický lišák měl kvér a rozdával karty. To, co dnes vnímáme jako chyby, bylo maximum možného. Většina řadových komunistů se od KSČ natrvalo odvrátila (těm je třeba upřímně poděkovat), jiní využili postavení, informací a kontaktů a stali se oligarchy či zaujali vysoké pozice ve státní správě, justici, politice, v médiích a strategickém businessu. Nelze je plošně odsoudit ani pardonovat, teprve čas postupně ukazuje, KDO JE KDO. 

 Prognostický ústav (ekonomové odborníci)

V středoevropských koloniích je v první půli 80. let založil bývalý šéf KGB Andropov. Naším Prognosťákem prošli pozdější politici a diplomati jako Komárek, Klaus, Zeman, Dlouhý, Tříska, Stráský, Ježek, Dyba, Dolejš, Ransdorf, Mládek, Kočárník, Klímová (manželka podivného disidenta, emigranta, Gorbačovova spolužáka Zdeňka Mlynáře) a taky  "slavný" Karel Koecher, který jako agent KGB pronikl do centrály CIA, byl v USA odsouzen na doživotí (!!!) a v roce 1986 vyměněn za ruského disidenta.   

---

StB (plán+infiltrace+manipulace)

Role StB v listopadu 1989 stále není zmapována. Svoje lidi měla všude a situaci sledovala i spoluutvářela. Nelze si představit, že by tak činila bez KGB, jejíž listopadová přítomnost v Praze je doložena! Skartace svazků byly zahájeny už 17. listopadu! Některé svazky se „ztratily“ nebo byly odvezeny do Moskvy, veřejnosti byly ponechány matoucí seznamy a méně významné svazky.

V roce 1990 ministr Sacher (agent KGB) rozpustil část StB s půlročním odstupným. Agenti se mohli připravit na velkou privatizaci (StB měla 15 000 zaměstnanců a 30 000 informátorů, v síti KGB bylo zřejmě 7500 lidí). 

Estébácké metody byly záměrně zavlečeny do hospodářské sféry. Kdo někdy nahlédl do „světa her“, nemůže být v klidu. Partička „desetníkového mariáše“ se může kdykoliv změnit v „černého Petra“, „poker“ nebo „ruskou ruletu“. Čím větší peníze, tím pravděpodobněji.

Mnohem závažnější je použití konspiračních metod v politice. Ministr Sacher v roce 1990 nechal převést tisíc svazků StB pod vojenskou rozvědku. Dodnes nevíme, kteří politici, soudci, vysocí úředníci či akademici se tak vyhnuli lustracím.

---

Velká privatizace 

Kde jsou peníze, tam je moc. Opozice neměla ekonomický program. Jen lidi z Prognosťáku mohli jezdit studovat západní tržní ekonomiku.

Teprve velká privatizace 1992–1994 byla skutečným bodem zlomu. Na jejím počátku byla „volba“ mezi rychlou a pomalou cestou, Klaus, nebo Komárek. Marně odborníci doporučovali nejdříve vytvořit legislativní rámec a pak privatizovat. Jak ale ukazuje srovnání s Mečiarovým Slovenskem, obě cesty vedly k stejnému cíli.

Chyby privatizace jdou na vrub komunismu, nebýt vyvlastnění, nebylo co privatizovat.

---

Opoziční smlouva

Opoziční smlouva (1998–2002) vážně poškodila zárodek demokracie. Klaus a Zeman podepsali na čtyři roky „pakt o neútočení“ a mimo jakoukoliv kontrolu si rozdělili moc, zbytek státního majetku a pozice. Politicko-ekonomický monoblok nebyl rozlomen, nedošlo k oddělení moci politické a hospodářské kontrolované skutečnou opozicí. Komunikaci zajistili zákulisní hráči. Tak byl záměrně zlikvidován nejdůležitější antikorupční mechanismus. Spolužáci z VUMLu si mohli znovu plácnout a zasednout v dozorčích radách bank, strategických korporací a jinde. Přišlo to, co muselo přijít. Demokracie se nenápadně začala proměňovat v demokracii imitovanou, což poprvé ukázal neúspěch akce „Děkujeme, odejděte“ (1999), namířené proti Klausovi a Zemanovi (ne náhodou se jeden z jejich vůdců - Igor Chaun - dnes objevil mezi „chcimíry“). Opoziční smlouva urychlila oligarchizaci (odstartovala např. pohádkovou kariéru Agrofertu), umožnila rozvoj "kmotrovského systému" zákulisních hráčů (Mrázek, Šlouf, Ritig, Janoušek, Dalík atd.) a zároveň dodala munici pro pozdější "protikorupční hnutí" (Věci veřejné, SPD, Ano). Není valný rozdíl mezi "vládou jedné strany" a "vládou opoziční smlouvy".  

---

Havlův příběh, lidskost a osobní kontakty vynesly Česko na 14 let na první stránky světových deníků. Havel se zasloužil o rychlost změn, přijetí do EU a NATO. Byly obnoveny základy parlamentní demokracie, soukromé vlastnictví, vznikl senát, ústavní soud, ÚSTR, byly přijaty zákony restituční, lustrační, o zločinnosti komunistického režimu, vznikla veřejnoprávní média. Po Havlově odchodu jsme se na dvacet let propadli do bažiny provinciálnosti a buranství, záměrně vytvářené „přáteli starých pořádků“. Na první stránky světových deníků jsme se dostávali pouze když Klaus kradl propisku, Zeman vrávoral u korunovačních klenotů nebo si Babiš pletl Česko s Čečenskem. Teprve neuvěřitelné vítězství pětikoalice (2021) a prezidenta Petra Pavla (2023) nás vrací na mapu skutečně demokratické Evropy a je na nás, jestli na ní zůstaneme. >>>

 Jisté světlo do pozadí událostí vnesl článek důstojníka KGB Ljubimova z roku 1995 o „Operaci Golgota“. Podle něj rozpad SSSR naplánoval šéf KGB Andropov v 80. letech. Po období „dravého kapitalismu“ měli noví politici přinést ten „pravý socialismus“.  Ljubimovo vyprávění je zřejmě z části pravdivé, až na ono „znovuvzkříšení socialismu“, kterému můžou věřit pouze zbídačení Rusové.

A tak se bezvýznamný důstojník KGB Putin stal prezidentem největšího státu na světě výměnou za beztrestnost pro Jelcina a jeho rodinu… 

V roce 2006 Putin označil rozpad SSSR za „největší geopolitickou katastrofu 20. století. Od roku 2008 se světová situace krok za krokem exponenciálně zhoršuje. Není náhoda, že máme 80 let po válce, to odpovídá velkému cyklu. Je evidentní, že někdo odpaluje připravené "šrapnely" tak, aby efektem "sněhové koule" strhl lavinu bořící světový řád (ostatně podle baby Vangy měla 3. světová válka začít v roce 2014…) >>>

KGB má tedy v zahraničí 10 milionů spolupracovníků. A nejsou to žádná ořezávátka. Politici jako Brandt, Schröder, Kneisslová, Le Penová, Sarkozy, Merkelová, Trump, Wilders, Orbán, Fico, Klaus, Zeman, Babiš, Okamura atd. poskytli různou měrou, vědomě či nevědomě krytí krvavému globálnímu zločinu. Pravice, levice, všechno jedno.

U nás se to může týkat desetitisíců lidí. Kromě politiků všech stupňů a vyznání to jsou někteří oligarchové, podnikatelé, podnikavci, lobbisté, aktivisté, novináři, soudci a akademici coby užiteční idioti, bílí koně, kmotři, krtci, deprivanti a spící buňky čekající na probuzení. Sabotéři infiltrovali politické strany, státní správu, justici, média, strategický business. Často stačilo aktivovat ty, kteří tam už byli. Velká část proruských aktivit je dnes financována z lokálních zdrojů: ze státních rozpočtů, z podnikání, korupce, praní špinavých peněz, obchodu s drogami a spolupráce s mafiemi. Např. uprchlickou krizi 2015 organizovala KGB a místní mafie za peníze uprchlíků. Tisíce z nich skončili na dně Středozemního moře. Motivace kolaborantů je různá, od hlouposti, zatrpklosti či fanatismu k odměně a vydírání. Často je to nenápadné sklouzávání na cestu, z které není úniku.

Síť kolaborantů má stejně jako síť teroristická složku horizontální (iniciativa zdola) a vertikální (úkoly zadané z „centrály“).  Žádné velké spiknutí, to jen vládcové „říše zla“ odhodili ideologii a otevřeně využívají lokální mafie a užitečné idioty na všech kontinentech za soustavného popírání.

Ústavní puč 2013

Černý rok pro naši demokracii začal ostudnou Klausovou amnestií, která nevratně osvobodila skupinu privatizačních zlodějů, předaných spravedlnosti. Následovalo podvodné Zemanovo vítězství ve volbách, kdy mu rozhodující procento hlasů zajistil celostránkový inzerát v Blesku očerňující K. Schwarzenberga jako podporovatele invaze sudetských Němců (inzerát financovali Rusové, jak se ukázalo). V létě pak Babiš koupil MAFRU. Estébák, mafián, oligarcha a politik se stal mediálním magnátem, policie a soudy se ho bojí... A co je nejabsurdnější, třetině občanů to nevadí... a  A pak přišel Šlachtův útok na Úřad vlády, Nečasova demise a Zemanovo nepřijetí návrhu vlády M. Němcové, ačkoliv na Hrad přinesla legitimní návrh vlády se 101 podpisy poslanců. Následovala Zemanova vláda bez důvěry, předčasné volby a "9 let temna" v režii Zeman-Babišismu. Přišly čistky na ministerstvech, šikanování malých a středních firem, další oligarchizace hospodářství, vzdalování se evropským standardům. 60% mediálního prostoru bylo ve vlastnictví nebo pod kontrolou Andreje Babiše. Největší škody ale vláda A.B. napáchala v době covidu, dílem z neschopnosti, dílem  úmyslně. Vláda nezajistila roušky, očkovací látky, způsobila zbytečnou smrt tisíců lidí, nadělala obovské dluhy, peníze neefektivně prošustrovala a roztočila tak inflační spirálu (umocněnou válkou a energetickou krizí). O svém konání informuje ve svých médiích po bolševicku. 

Ústavní puč 2013 je druhým pokusem o nastolení "vlády jedné strany". Jen s velkým štěstím v roce 2021 vyhrály parlamentní volby demokratické síly. O rozhodujících cca 1,5% rozhodla akce spolku Milion chvilek pro demokracii, jednak přesvědčením stran k uzavření předvolebních koalic, jednak kontaktní kampaní s nasazením stovek aktivistů na ulicích měst a vesnic. 

---

Pravý stav věcí se ukázal po totálním napadení Ukrajiny 24. února 2022. Konec legrace, s proruskou a pročínskou pátou kolonou není kompromisu, není omluvy. jsou to VLASTIZRÁDCI. Schvalování trestného činu je podle § 365 Trestního zákona rovněž trestným činem. >>>

Polistopadové změny tedy nebyly dostatečné, desetitisíce „přátel starých pořádků“ zůstalo na svých místech na ministerstvech, v justici, v médiích, v policii atd., dalším se podařilo infiltrovat politické strany a strategické firmy, další sabotéři působí na sociálních sítích a rozesílají řetězové e-maily..

Hlavní chyby polistopadové politiky jsou:

• Heslo „nejsme jako oni“ nás přišlo draho. Nepodařilo se zakázat KSČ a zabavit majetek, odsouzení komunismu bylo jen symbolické, zločiny nebyly potrestány. Iniciativa „Děkujeme, odejděte“ přišla pozdě, postbolševický KLAN už byl připravený (navíc její mluvčí Igor Chaun se proměnil v desinformátora...) 
• Havlova podcenění významu politických stran využil Klaus k „vytunelování“ Občanského fóra a po Zemanově vstupu do ČSSD politickou scénu ovládl Prognostický ústav, expozitura KGB.
• Kontinuita komunistické legislativy- prosazoval ji Zdeněk Jičínský, jeden z bývalých komunistů v Chartě 77. Výsledkem bylo nepotrestání komunistických zločinů, zakonzervování legislativy a justice.
• Zakonzervování komunistické justice podporované Klausem umožnilo privatizační zločiny. Její suplování Zemanovými exekutory vytvořilo "armádu neúspěšných“ – Zemanových a Okamurových voličů. Skandálním vrcholem nespravedlnosti byla Klausova amnestie.
• Privatizace v rukou KLANU: Maximum majetku do minimálního počtu rukou. Megakorupce, megapodvody. Půjčky bez splácení, konsolidační agentura, „bankovní socialismus“ pro vyvolené, ostatním kapitalismus 19. století a Zemanovy exekutory. Eroze podnikatelského prostředí. Zhoršování podmínek a likvidace středního stavu. Neoprávněná likvidace 1500 firem ročně zajišťovacími příkazy Babišova MF.
• Dichotomické rozštěpení společnosti a politika z extrému do extrému. Vyústění v opoziční smlouvu bylo diskreditací politické profese. Politika měla být škopkem špíny, kterému se má slušný člověk vyhnout.
• Nepodařilo se rozlomit politicko-hospodářský monopol, 70 % privatizérů byli bývalí komunisté. Nová normalizační masáž je žene do houfu a hrozí rozdělením i nastupující generace. Znovu je vytvářena kasta „vyvolených“ bez konkurenčního prostředí, likvidována střední třída a populisticky veleben tzv. „lid“.
• Média jako celek jsou v katastrofálním stavu. Babiš a oligarchové jsou vlastníci 60% mediálního prostoru. Největší sledovanost mají bulvární a podobná média (Blesk, Prima, Nova) s naprosto nedostatečným až desinformačním zpravodajstvím. Následují média polobulvární a oligarchizované (Seznam zprávy, Novinky, Info, MF dnes, Lidovky atd.) a vysloveně desinformační hlásnou troubou Ruska (Parlamentní listy, protiproud, Aeronet). Veřejnoprávní média jsou postižena zv. "vyvážeností", mediální rady jsou obsazeny Babišovci a na stížnosti téměř nereagují.          
• Nové technologie přiinesly "zaručeně pravdivé" informace na sociálních sítích a nejhorší žumpu, kterou představují řetězové e-maily. Nebohý občan postrádající kritické myšlení je denně bombardován kýbly emotivní špíny, synergicky potvrzenými ostatními médii.         
• V důsledku těchto „opomenutí“ se KLANU podařilo vytvořit PATOLOGICKÉ PROSTŘEDÍ (legislativní, podnikatelské, mediální, morální). Sabotáže jsou ukryty za šlendrián a osobní prospěch, seznam terčů je ale usvědčující: členství v NATO a EU, senát, zahraniční politika, tajné služby, veřejnoprávní média, energetika, budování infrastruktury, důchodová a zdravotní reforma, školství a věda, kultura, justice, korupce, zkrátka vše, co nás může vzdálit od civilizované Evropy a přiblížit Rusku. A samozřejmě Kalousek, Bakala a Soros, nově Pekarová Adamová, Vystrčil, Fiala, Pavel atd.  

Tyto handicapy umožnily nástup Zeman-Babišismu a po 10 letech jsme do krizového období (covid, inflace, energetická krize, válka s Ruskem) vpadli velmi oslabeni. Současná vláda a prezident mají plné ruce práce zachraňovat nás z nejhoršího a přitom čelit demagogické kampani opozice. Ani tým Supermanů by nebyl o mnoho lepší.

 Z Ostravy do Aše se nejrychleji dostanete přes Polsko. Je to v pořádku?

Západní demokracie pokračuje v rozšiřování svobody občanů (např. ochrany menšin), válečná situace nás ale nutí soustředit se na základní úkoly, a to jsou   

• Obrana proti nepříteli na všech bojištích, od války informační, zpravodajské, hospodářské, kybernetické po krvavou   
• Obrana demokracie - zabránění vzniku vlády jedné strany (vedoucí k nepotismu a tyranii),
• Zajištění plynulého předávání moci po volbách

Demokracie je zranitelný způsob vlády, ale již ve starověku ukázal své přednosti (motivovaní Řekové mohli porazit mnohonásobně silnější Peršany, italský Řím se mohl stát středomořskou velmocí). 

V době míru má demokracie ještě výraznější přednosti, protože využívá iniciativy velké většiny občanů. Demokracie je úspěšná a její prostor se rozšiřuje: USA, EU a další evropské státy, Kanada, Británie, Austrálie, Nový Zéland, Izrael, Japonsko, Jižní Korea. Demokratické země vstupují do konfliktů až v případě napadení (Pearl Harbour 1941, New York 11. září 2001). V případě totální války demokracie vítězí díky hospodářské síle dočasně přesměrované na válečnou ekonomiku.

Demokracie je dnes napadena na několika kolbištích: Ukrajina, Izrael, Blízký východ, subsaharská Afrika. Z válečných zón jsou organizovaně vyháněny tisíce uprchlíků.  Poteciální střet hrozí na Korejském poloostrově a na Tchaj-wanu.

"Osu zla" dnes tvoří Rusko-Írán-Severni Korea-Čína. Je to nesurodý spolek, to se ale může velmi rychle změnit.

Velkou neznámou jsou země jako Indie, Pákistán, Brazílie, Turecko, Saudská Arábie, Jihoafrická republika, Nigérie, Argentina atd., které zatím vystupují vojensky neutrálně. OSN je v současnosti pouhou "diskusní arénou" bez schopnosti v konfliktech zasahovat.   

---

Střední třída

Dětská hra Monopoly názorně modeluje, jak se vyvíjí trh bez jakékoliv regulace: všechen majetek končí v rukou úzké skupiny lidí. V praxi by to znamenalo konec demokracie a nástup populismu (politika „chléb a hry“, známá již ze starověkého Říma) Klíčovou rolí státu je ochrana tahounů demokracie – široké střední třídy, od řemeslníků a zemědělců přes lékaře, učitele, advokáty po drobné a střední podnikatele. Nezastupitelný je antimonopolní a další regulační úřady a potírání korupce. Všechny segmenty státu od politiků přes podnikatele po zaměstnance se musejí nacházet v konkurenčním prostředí. Zdravá politika osciluje mezi umírněnou levicí a pravicí, bez extrémů. Jazýčkem na vahách je právě střední třída. Demokracie je příležitostí pro každého, pro potřebné je tu po nezbytnou dobu záchranná sociální síť. 

Demokracie je zajištěna existencí minimálně dvou nezávislých politických stran. Naproti tomu vláda jediné strany je cestou k tyranii, jakkoliv kamuflovanou.

 Časem vede k vzniku oddělených kast a doktríny ospravedlňující status quo. Je začátkem dlouhého umírání státu. 

---

Volby v podmínkách tyranie jsou pouhou fraškou.

Mezi demokraciemi a tyraniemi není kompromisu, jsou si vzájemně smrtelným nebezpečím.  >>>

 

S odstupem lze říci, že války minulého století (včetně studené) byly zápasem o nové uspořádání světa: ukončení kolonialismu a založení globálních institucí (OSN, Rada bezpečnosti, Mezinárodní soudní dvůr, MMF, UNESCO atd.). Rozpad SSSR byl rozpadem poslední koloniální velmoci. Bohužel, Západ byl náhlým kolapsem SSSR zaskočen a Studená válka nebyla důsledně ukončena. Vladimír Bukovskij marně snil o "Moskevském procesu", který by na způsob toho Norimberského odsoudil a potrestal zločiny komunismu. Evidentně Rusko a Čína na takový proces nejsou připraveny.

Nyní, 80 let od konce 2. světové a 35 let od konce Studené války. Nelze nevidět, že Rusko, Čína, Írán a KLDR už řadu let "testují" potenciální nepřátele porušováním mezinárodního práva: narušováním vzdušného prostoru, teritoriálních vod, použitím chemických látek na území nepřítele (kauza Skripal a novičok), pašováním uprchlíků a podporou světového terorismu. Z logiky věci mezinárodní právo platí jen tam, kde ho zúčastněné státy dodržují. Případné vymáhání je možné pouze mezinárodními sankcemi nebo silou. Jednotky OSN splnily svou úlohu poprvé a naposled v Korejské válce (1950-53). Vrcholem absurdity je, že Rusko jako stálý člen Rady bezpečnosti s právem veta napadl sousední stát, a netají se úmyslem obnovit staré koloniální panství. Další stálý člen RB - Čína netají úmysl napadnout Tchaj-Wan, KLDR proti vůli mezinárodního společenství vyvinula atomovou zbraň a stupňuje agresivitu vůči Jižní Korei a Írán bez ohledu na sankce rovněž vyvíjí atomovou bombu a netají se plány na zničení Izraele. To jsou čtyři vážná ohniska napětí. Rusko-Írán-KLDR-Čína se stále zřetelněji jeví jako "osa zla". >>>  

 

Ještě před 2000 lety se Evropané zabíjeli v arénách pro zábavu přihlížejících. Křesťanství a poznání vlastní nebezpečnosti v hrůzách 20. století je postupně přivedlo civilizované země ke zrušení trestu smrti a ochraně i nenarozeného života.

Asie má jinou tradici a Rusko se k odkazu barbarství hrdě hlásí. Kniha Mitrochinův archiv popisuje krutost členů NKVD, kteří nadšeně soutěžili ve vymýšlení účinnějšího mučení obětí. Dnes Rusko záměrně bombarduje civilisty včetně nemocnic a škol, odpaluje přehrady, hrozí atomem, jen aby zlomilo odpor civilních obyvatel. Na Ukrajině, v Sýrii v Čečensku. Ruský imperialismus pohrdá člověkem a vysmívá se mezinárodnímu právu.

 Přemýšlejme o lidech, kteří se barbarství, bolesti i smrti dobrovolně podvolili, aby ochránili jiné, od starověku do dneška... 

Putinovo Rusko je zombie,  je to sovětské monstrum po smrti. Žádná idea, jen zbraně, nenávist a pomsta. Putin je kágébácký barbar, který strčil klacek do hodinového stroje, a teď se diví. Rusové se ale sami od sebe nezmění... Začíná "jejich lekce demokracie“. >>>