JAK TO BYLO DOOPRAVDY

Tabu, o kterých se příliš nemluví

O B S A H

VELKÝ TŘESK 1989
- ESTÉBÁCI V ZÁKULISÍ, V BUSINESSU A V POLITICE
- PROGNOSTICKÉ ÚSTAVY VÝCHODNÍHO BLOKU
- PRIVATIZACE – UTAJENÝ PUČ V REŽII PROGNOSŤÁKU
- OPOZIČNÍ SMLOUVA
- SAMETOVÉ ÚSPĚCHY A PROHRY
ŘÍZENÝ ROZPAD SOVĚTSKÉHO SVAZU
- OPERACE GOLGOTA
- MOSKEVSKÝ PROCES
„NOVÉ“ RUSKO
- „NEJVĚTŠÍ GEOPOLITICKÁ KATASTROFA 20. STOLETÍ“
- HNĚDNOUCÍ RUDÝ TRPASLÍK MEZI VELMOCEMI
- GERASIMOVOVA HYBRIDNÍ VÁLKA
- KONTINUITA RUSKÝCH TAJNÝCH SLUŽEB
- SUN-T´ZU - UMĚNÍ VÁLKY
VZESTUP ČÍNY

NA ŠIKMÉ PLOŠE

- LEŽ VERSUS DESINFORMACE

- VLIV NOVÝCH TECHNOLOGIÍ

- SALÁMOVÝ PUČ 2013: „PROLETÁŘI A OLOGARCHOVÉ, SPOJTE SE.“

- POPULISMUS JE SPIKNUTÍ PROTI STŘEDNÍ TŘÍDĚ
- STATE CAPTURE

OD MARXE A LENINA K PUTINOVI
- MARX
- LENIN
- DEBAKL
- CO ZBYLO Z MARXISMU
SKRYTÁ KOALICE NEPŘÁTEL DEMOKRACIE
- VÁLKA NEBUDE PANÍ MULLEROVÁ

SKUTEČNÉ VÝZVY 21. STOLETÍ

- TRVALÁ UDRŽITELNOST
- LIDSKÝ MOZEK A UMĚLÁ INTELIGENCE

- SVĚTOVÝ OBCHOD, GLOBALIZACE

- DEMOKRACIE A DEMOKRATÉ

LITERATURA

VELKÝ TŘESK - 1989

O dědictví listopadových událostí nelze diskutovat: je to návrat k demokracii, k hodnotám jako jsou lidská práva, právní stát, svoboda projevu a informací, soukromé vlastnictví, tržní hospodářství atd. Jejich vyvrcholením byl vstup do EU a NATO. Pro demokraty samozřejmost, pro populisty červený hadr.

K událostem 17. listopadu existuje řada výkladů a dezinformací. Jisté je, že studenti se na Národní třídě neocitli náhodou, že „mrtvý student Šmíd“ alias agent StB Zifčák byl poslední kapkou, která vyhnala lidi do ulic a po deseti dnech celonárodních demonstrací vedla k rozhodující generální stávce. Bílá místa v našich znalostech nesnižují význam listopadu! Po čtyřiceti letech represí, vražd a vyhánění do emigrace drtivá většina národa řekla DOST! Nebylo jisté, zda nezakročí policie, milice nebo po čínském vzoru armáda. Použití síly překvapivě zakázala Moskva!

Rozhodující byly první tři týdny. Adamec, Urbánek, Mlynář ani Dubček neuspěli, teprve Havlova skupina. Nebylo možné uhrát víc! U moci bylo 1,5 milionu komunistů a maďarský scénář z roku 1956 si nepřál nikdo!

Komunisté si v první vládě vydobyli těsnou většinu, kterou vzápětí ztratili, když Čalfa, Komárek a Dlouhý z KSČ vystoupili. Na ulicích se objevily odpadkové koše s nápisem „Zde odhazujte průkazky KSČ“. A komunisté odhazovali. V Česku jich z milionu zbylo 28 000.

Dnes víme, že na změny byli nejlépe připraveni „reformní“ komunisté, StB, Prognostický ústav (založený KGB v roce 1984), Podniky zahraničního obchodu (PZO) a veksláci. Podivná společnost. Opoziční skupinky byly nejednotné a nepřipravené. Chyběli odborníci nezatížení minulostí. Proti vracejícím se exulantům byla živena nevraživost.

Komunismus byl mrtev, členové bolševického KLANU nikoliv. Přečkali chaos a zajistili kontinuitu s minulým režimem: personální, legislativní a majetkovou. Už po týdnu se komunisté objevili v občanských fórech a stávkových výborech. To nebylo možné bez INSTRUKCÍ SHORA!

Opozice byla ve hře, ale lišák měl kvér a rozdával karty. To, co dnes vnímáme jako chyby, bylo maximum možného. Většina řadových komunistů se od KSČ natrvalo odvrátila (těm je třeba upřímně poděkovat), jiní ale nadmíru využili postavení, informací a kontaktů a stali se oligarchy či zaujali vysoké pozice ve státní správě, justici, politice, v médiích a strategickém businessu. Teprve čas ukazuje, KDO JE KDO.

ESTÉBÁCI V ZÁKULISÍ, V BUSINESSU A V POLITICE

Role StB v listopadu 1989 není řádně zmapována. Lidi měla všude, situaci nepochybně sledovala a spoluutvářela. Nelze si představit, že by tak činila bez KGB, jejíž přítomnost v Praze je doložena!. Skartace svazků byly zahájeny už 17. listopadu! Některé se „ztratily“ nebo byly odvezeny do Moskvy, veřejnosti byly ponechány seznamy a méně významné svazky.

V roce 1990 ministr Sacher (agent KGB) rozpustil část StB s půlročním odstupným. Agenti se tak mohli připravit na velkou privatizaci (v té době měla StB 15 000 zaměstnanců a 30 000 informátorů, v síti KGB bylo 7500 lidí).

Základním vybavením estébáka je absence jakékoliv morálky. Je to psychopatická úchylka, její filosofií je nihilismus, bezobsažnost. Nepřekvapuje, že metody mafií, teroristických organizací, a některých tajných služeb vykazují podobnosti.

Estébácké metody byly záměrně zavlečeny do hospodářské sféry. Kdo někdy nahlédl do „světa her“, nemůže být v klidu. Partička „desetníkového mariáše“ se může kdykoliv změnit v černého Petra, poker nebo ruskou ruletu. Čím větší peníze, tím větší riziko.

Ještě závažnější je použití konspiračních metod v politice. Podle profesora Andreje Zubova „politika je jako kus látky, na jejímž rubu něco vyšíváme tak, aby na líci vznikl pěkný vzor“. Pro „divoký Východ“ to platí desetinásobně (netýká se oficiálních kuloárů, rezortních lobbistů a profesních komor, pouze organizovaného zločinu, na který lze snadno napojit zahraniční rozvědku).

Ze zprávy BIS 2010: „… Skupinky podnikatelů napojené na ruské tajné služby… dokážou ovlivňovat rozhodnutí zastupitelstev až na lokální úrovni.“ Cílem je politiky zkorumpovat a po vstupu do vysoké politiky je využívat.

Estébáci a „přátelé starých pořádků“ infiltrovali politické strany, státní správu, justici, média, strategický business. Většinou stačilo aktivovat ty, kteří tam už byli. Ještě se divíte, proč nemáme dálnice, rychlovlaky, důchodovou reformu a moderní školství, proč je 900 000 občanů v exekuci a politická scéna roztříštěná?

„Nenápadně“ je možné ukrást cokoliv: dům, firmu, politickou stranu, volby, stát, světadíl, zeměkouli… (viz Estébácký slabikář >>)

PROGNOSTICKÉ ÚSTAVY VÝCHODNÍHO BLOKU

V středoevropských koloniích je v první půli 80. let založil bývalý šéf KGB Andropov v návaznosti na připravované události v SSSR. Naším Prognosťákem prošla řada pozdějších politiků a diplomatů: Komárek, Klaus, Zeman, Dlouhý, Tříska, Stráský, Ježek, Dyba, Dolejš, Ransdorf, Mládek, Kočárník, Klímová (manželka podivného disidenta, emigranta, Gorbačovova spolužáka Zdeňka Mlynáře) a taky "slavný" Karel Koecher, který jako agent KGB pronikl do centrály CIA, byl v USA odsouzen na doživotí (!!!) a v roce 1986 vyměněn za ruského disidenta.

PRIVATIZACE – UTAJENÝ PUČ V REŽII PROGNOSŤÁKU

Kde jsou peníze, tam je moc. Opozice neměla ekonomický program, jen lidi z Prognosťáku mohli jezdit studovat západní tržní ekonomiku.

Teprve velká privatizace 1992–1994 byla skutečným bodem zlomu. Na jejím počátku byla „volba“ mezi rychlou a pomalou cestou, Klaus, nebo Komárek. Marně odborníci doporučovali nejdříve vytvořit legislativní rámec a pak privatizovat. Jak ale ukazuje srovnání s Mečiarovým Slovenskem, obě cesty vedly k stejnému cíli. Až mnohem později bývalý premiér Stráský prozradil základní pravidlo velké privatizace: co nejvíce majetku do co nejmenšího počtu rukou !!! Co nejméně narušit komunistický politicko-hospodářský monoblok. Klausův kapitalismus 19. století vytvořil vrstvu oligarchů a Zemanova verze exekučního zákona vrstvu lidí bez budoucnosti, „nového proletariátu“.

"Chyby" privatizace jdou rovněž na vrub komunismu, nebýt vyvlastnění, nebylo co privatizovat.

OPOZIČNÍ SMLOUVA

Opoziční smlouva (1998–2002) smrtelně poškodila zárodek demokracie. Klaus a Zeman podepsali na čtyři roky „pakt o neútočení“ a mimo jakoukoliv kontrolu si rozdělili moc, zbytek státního majetku a pozice. Politicko-ekonomický trust nebyl rozlomen, nedošlo k oddělení moci politické a hospodářské kontrolované skutečnou opozicí. Potřebné zajistili zákulisní hráči. Tak byl záměrně zlikvidován hlavní antikorupční mechanismus. Jak říká filmový lobbista Tonda Blaník: „ČEZ“ je naše nejúspěšnější politická strana!“. Spolužáci z VUMLu si mohli znovu plácnout a zasednout v dozorčích radách bank, strategických korporací a jinde. Oligarchové s rozhodujícími podíly v strategických odvětvích by se vešli k jednomu stolu. Dle ruského vzoru!

Přišlo to, co muselo přijít. Demokracie se nenápadně začala proměňovat v demokracii imitovanou, ovládanou JEDINÝM KLANEM což poprvé ukázal neúspěch akce „Děkujeme, odejděte“ (1999), namířené proti Klausovi a Zemanovi.

SAMETOVÉ ÚSPĚCHY A PROHRY

Havlův příběh, lidskost a osobní kontakty vynesly Česko na 14 let na první stránky světových deníků. Zasloužil se o rychlost změn, přijetí do EU a NATO. Byly obnoveny základy parlamentní demokracie, soukromé vlastnictví, vznikl senát, ústavní soud, ÚSTR, byly přijaty zákony restituční, lustrační, o zločinnosti komunistického režimu, vznikla veřejnoprávní média. Po Havlově odchodu se propadáme do bažiny provinciálnosti a buranství, záměrně vytvářené přáteli starých pořádků. Na první stránky světových deníků se dostáváme, pouze když Klaus krade propisku, Zeman vrávorá u korunovačních klenotů, Babiš si plete Česko s Čečenskem, když v EU chceme jen brát a nic nedávat a podobně.

Co všechno se nezvládlo?

Heslo „nejsme jako oni“ nás přišlo draho. Nepodařilo se zakázat KSČ a zabavit její majetek, odsouzení komunismu bylo jen symbolické, zločiny nebyly potrestány. Iniciativa „Děkujeme, odejděte“ přišla pozdě, bolševický KLAN byl připravený.
Havlova podcenění významu politických stran bleskově využil Klaus k „vytunelování“ Občanského fóra a po Zemanově vstupu do ČSSD politickou scénu ovládl Prognosťák.
Zakonzervování komunistické justice prosazené Klausem umožnilo privatizační zločiny. Její suplování Zemanovými exekutory vytvořilo armádu „neúspěšných“ – Zemanových voličů.
Parametry privatizace určil bolševický KLAN: Maximum majetku minimálnímu počtu rukou. Vyvoleným naordinoval „bankovní socialismus“, ostatním kapitalismus 19. století a exekutory.
Nepodařilo se rozlomit politicko-hospodářský monopol, 70 % privatizérů byli bývalí komunisté. V masívních kampaních byli lidu předhozeni "zdánliví viníci".
V médiích se dlouho dařilo tabuizovat nejpalčivější témata. Stačil k tomu třeba telefonát z ruské ambasády.
V důsledku těchto „opomenutí“ se KLANU podařilo vytvořit PATOLOGICKÉ PROSTŘEDÍ (legislativní, podnikatelské, mediální, morální), dále rozvíjené „lidským faktorem“. Záměrné SABOTÁŽE jsou důmyslně ukryty za šlendrián a osobní prospěch, lze ale snadno vyjmenovat jejich terče: členství v NATO a EU, senát, zahraniční politika, tajné služby, veřejnoprávní média, energetika, budování infrastruktury, důchodová a zdravotní reforma, školství a věda, kultura, justice, korupce, zkrátka vše, co nás může vzdálit od civilizované Evropy a přiblížit Rusku.

Nikdy není pozdě chyby odhalit, napravit a demokracii dobudovat, jejím nepřátelům navzdory. Masaryk požadoval 50 let klidu, které nám nebyly přány. Dnes se zdá, že je to úkol pro další generaci, což koresponduje s názorem, který zastával na sklonku svého života Václav Havel.

ŘÍZENÝ ROZPAD SOVĚTSKÉHO SVAZU

V 80. letech se ukázalo, že ruský komunistický režim není udržitelný. Atomové velmoci se ale nehroutí ze dne na den. Pád SSSR byl řízenou destrukcí, asi jako odstřel starého domu tak, aby napáchat vlastníkům co nejmenší škody. Mezi Brežněvem, Andropovem, Gorbačovem, Jelcinem a Putinem je KONTINUITA (!!!), každý z nich připravoval půdu pro svého následovníka. (Bukovskij) Vykonavatelé dlouhodobého PLÁNU nemuseli mít o jeho existenci tušení.

Ostatně Rusové podobnou taktiku použili už v letech 1917-1939. Nejprve některé evropské državy opustili, aby je po paktu Molotov-Ribbentrop znovu obsadili a později značně rozšířili.

Rozpad SSSR ukončil éru kolonialismu, nahrazeného uspořádáním a institucemi založenými po 2. světové válce.

OPERACE GOLGOTA

Informaci o řízeném rozpadu Sovětského svazu poprvé zveřejnil v roce 1995 generál KGB M. Ljubimov. Otcem operace byl J. Andropov v roce 1983. Umírající socialismus měl být nahrazen tvrdým kapitalismem a po něm mělo dojít k návratu socialismu. Vypadá to, že první část dezinformace je pravdivá, druhá nikoliv. Nelze si představit, že by se socialismus vrátil na křídlech ruských oligarchů v čele s Putinem. Pohrdání lidskými osudy a životy má v Rusku silnou tradici už od Čingischána.

Strůjci tzv. „puče“ ze srpna 1991 byli po dvou letech propuštěni na svobodu (Bukovskij)….

MOSKEVSKÝ PROCES

Studená válka skončila, komunismus je mrtev. Snem Vladimíra Bukovského bylo uspořádat Moskevský proces, který by odsoudil zločiny světového komunismu. Zločinci měli být potrestáni a Rusko mělo projít katarzí stejně jako Německo po Norimberku 1946! Proč se tak nestalo? Protože do Ruska nebyl nový režim dosazen zvenčí jako v Německu! Sovětský svaz se zhroutil sám, aspoň to tak vypadalo. Západ se klepal hrůzou před hrozícím rozpadem atomové velmoci (viz Černobyl) a s úlevou skočil na špek Gorbačovovi, kterého podporoval do poslední chvíle, i proti reformátorům (Bukovskij). Teprve po letech vyšel najevo kolosální podvod: perestrojka nebyla zaváděním trhu, srpnovému „puči“ Gorbačov pomohl, Jelcin neudělal nic pro efektivitu privatizace a až všechno zpackal, určil za svého nástupce zcela neznámého důstojníka KGB Putina výměnou za beztrestnost. Jelcinův favorit Němcov byl odstaven a později zastřelen, největší stát na světě uchvátila KGB s kontinuitou k Leninově Čece, disponující desetimilionovou sítí agentů a přátel po celém světě...

Vladimír se svého procesu nedožil, zemřel v exilu.

„NOVÉ“ RUSKO

Dějiny Ruska jsou dějinami expanze, permanentní války. Od Cara přes komunisty po Putina. Na rozdíl od Anglie, Francie a dalších koloniálních mocností mělo Rusko své kolonie v těsném sousedství. Komunistické „náboženství“ bylo pro Rusy jen nástrojem k dosažení světovlády. S porobenými národy Rusové zacházeli s asijskou krutostí, což po vyčerpání sil napomohlo rychlému zhroucení SSSR.

„NEJVĚTŠÍ GEOPOLITICKÁ KATASTROFA 20. STOLETÍ“

Podle Putina to překvapivě nebyly dvě světové války ani bolševická revoluce, ale rozpad Sovětského svazu !!! (z projevu v roce 2005). To byl obrat v ruské politice. Následovala Gerasimova doktrína (2013), přepadení Ukrajiny (2014) a nekončící hybridní útoky, od terorismu, "soukromé" Vagnerovy armády po kyberútoky a trollování.

"HNĚDNOUCÍ RUDÝ TRPASLÍK" MEZI VELMOCEMI

A tak „zombie komunismu“ znovu obchází Západ, tentokrát bez rudých praporů a „skvělých zítřků“. Bezobsažnost ruského režimu dokládá seznam oprášených symbolů: carská rodina, Stalin, pravoslavná církev, fašizující gang motorkářů, rudá armáda, co bylo po ruce. Dřívější „vývoz revoluce" byl nahrazen důmyslnějšími metodami: financováním z místních zdrojů. Kremelským úběžníkem je obraz nepřítele.

Pomalu se smráká: po krizi irské a portugalské přišla krize eura, teroristické útoky v Paříži, Londýně, Bruselu, Manchesteru, Nice, Bostonu a Mnichově, řecká krize, pád polského vládního letadla, vraždy zakázanými látkami na cizím území, Islámský stát, anexe Krymu, války na Kavkaze, v Gruzii, na Ukrajině, v Sýrii a třiceti státech kolem Evropy, uprchlíci, brexit, nepokoje v Katalánsku, provokace v Pobaltí, pseudopuč v Turecku, odchod spojenců z Afghánistánu atd. Byly napadeny volby v USA, kyberútoků a trollování je bezpočet (Alvarová). Putinovi oligarchové financují „soukromou armádu“, skupují nemovitosti tu v Londýně, jindy v Barceloně nebo v Praze. Situace se rok za rokem zhoršuje. Spojené státy jsou rozpolceny a zčistajasna je sužují rasové nepokoje a obskurní kampaně.

Státy východní i západní Evropy jsou prošpikované agenty KGB pasoucími rozsáhlé páté kolony (Applebaumová, Lucas). Rusko má na Západě své firmy, financuje levý i pravý extrémismus a za své peníze chce práci! To, co v 30. letech prováděli Hitler se Stalinem, zvládá Putin sám. Kromě placených stran a politiků to jsou skupiny aktivistů, lidé v médiích, na školách v kultuře a jinde. Produkce dezinformačních médií a trollích farem se šíří sociálními sítěmi, bulvárem i oficiálními médii a vyděšení důchodci si je přeposílají řetězovými e-maily. Co si máme myslet o účasti předsedy komise EU na odhalování pomníku Karla Marxe? Mají na něj v Moskvě kompro? Co si máme myslet o plynovodu Nord Stream 2, který zvýší závislost na ruském plynu, podkope Ukrajinu a přispěje Rusku na podporu mezinárodního terorismu? Prodáme Putinovi provaz, na kterém nás oběsí?

Rusko nevynechá jedinou příležitost k podrytí Západu. Doufejme, že odchod Británie z EU urychlí její integraci v obraně, zahraniční politice a ochraně vnějších hranic unie.

Ruskou ideologií je nacionalismus a imperialismus, Rusové věří ve svou nadřazenost a mesiášství. Demokratický svět vnímají jako „americkou zónu vlivu“. Pravda, nebýt USA, ruské impérium by dnes sahalo od Čukotky po Lisabon. Připomíná to vtip z doby komunismu: „USA se neustále vměšují do vnitřních záležitostí Sovětského svazu, a to na celém světě.“ Země, kde „zítra znamenalo včera“, zdegenerovala na zločinecký stát, jehož ideologií je antiamerikanismus.

Takhle hodnotí Rusko ti, kdo ho dobře poznali:

„Kdyby na Lubjanku v Moskvě dopadly dvě rakety, světový terorismus by se snížil o 80 %.“ (Vladimír Bukovskij, ruský disident)
„Migrační krizi v Evropě vyvolal Putin. Rusko poté, co na ně EU udělila sankce, dospělo k rozhodnutí: Pojďme jim zavařit. A … dali tisíc dolarů na hlavu uprchlíka, který bude dopraven ze Sýrie do Evropy. Milion uprchlíků – to je miliarda dolarů. Pro Putina jako nic …“ (Anton Gerašenko, ukrajinský poslanec)
„Za vším zlem na Zemi hledejte Rusko.“ (Petro Porošenko, ukrajinský prezident)

GERASIMOVOVA HYBRIDNÍ VÁLKA

je ruská vojenská doktrína od roku 2013. Válka je kombinací všech prostředků od desinformací po „soukromou“ armádu. Úkolem dezinformací není přesvědčit, ale znejistět, vyvolat chaos. Čím větší nesmysly, tím lépe (A. Alvarová: „Práva pedofilů může hájit opravdu snad jen agent KGB…“)

Myšlenka pochází z 2,5 tisíce let starého čínského umění války Sun-tzu, podle kterého vojenské obsazení území nepřítele je až poslední fází války. Klíčovou roli hrají tajné služby. Agent nemá být jen specialistou, ale chodící encyklopedií, „renesančním člověkem“ (Rusům uniklo, že evropští renesanční velikáni sloužili Bohu a Lidstvu... Agenti Čepiga a Miškin ničím nepřipomínají Leonarda nebo Michelangela… Možná je to tím, že Byzanc a Čingischán zanechaly v Rusku mnohem hlubší stopu než renesance a humanismus…).

Útok ve Vrběticích, VIDEO (Forum 24, 9/2021)

Měkké formy válek jsou mnohem levnější než vojenský zásah, lze je vést nepřetržitě a téměř nepostřehnutelně. Válka mimo ženevské konvence a mezinárodní právo, bez uniforem, hodností a frontových linií.

Západ se postupně učí. Na hybridní hrozby platí „hybridní obrana“: sledování toků peněz, mezinárodní odpověď na mezinárodní zločin, stažení strategických surovin a výrob domů (včetně roušek), kontrola vnějších hranic a regulace imigrantů, sledování podezřelých lidí, firem, aktivit, odhalování kdo je kdo, kyberobrana, sankce cílené na konkrétní osoby, odhalování desinformací a především konec fosilních paliv a kontrola businessu s postkomunistickými diktaturami.

KONTINUITA RUSKÝCH TAJNÝCH SLUŽEB

Rusko ovládají tajné služby: 50 000 důstojníků, 150 000 techniků a 10 milionů spolupracovníků po celém světě. Slušná armáda pro hybridní válku! Dřívější „vývoz revoluce“ se stal otevřeným záškodnictvím. KGB spolupracuje s mafiemi kdekoliv na světě, vědomě se stává protipólem civilizace, Antikristem. Rusko není nejlepší, bude tedy nejhorší. V krizových oblastech nasazují své lidi do všech znepřátelených proudů a vytvářejí chaos, který pak ovládají. Tisíce náhodných obětí je netrápí. Pro tajné služby demokratických zemí něco nemyslitelného, protože jsou pod dohledem parlamentu v čtyřletém volebním cyklu. Bývalí agenti píší paměti. Ne tak v Rusku. Carova ochranka, bolševická ČEKA, NKVD, KGB, FSB, GRU tvoří nepřetržitou linii, od Lenina k Putinovi. Dokonce masový vrah Stalin se dočkal rehabilitace a je dnes uctíván. Pro ruský imperialismus je vše dobré.

SUN-TZU - UMĚNÍ VÁLKY

je čínská válečná strategie stará 2,5 tisíce let. Obsazení území nepřítele armádou je podle ní až posledním krokem, v ideálním případě bez válčení. Účinnost útoku určuje jejich pořadí:

Zaútočit na plány nepřítele
Zaútočit na jeho spojence
Zaútočit na jeho armádu
Zaútočit na opevněná města

V době "atomového patu" nabývají na významu všechny formy "měkkých válek", od zpravodajské po informační.

VZESTUP ČÍNY

Čína ušla od roku 1972 kus cesty a stala se hospodářskou a technologickou velmocí. Společenský pokrok se zastavil v roce 1989 masakrem na náměstí Nebeského klidu. V médiích čteme, jak jsou uvězněným odpůrcům režimu odebírány orgány k transplantacím To je eufemismus pro porážení nevinných lidí jako dobytčat a rozprodávání jejich těl! To provádí čínský stát svým občanům! Kromě genocidy a kanibalismu neexistuje odpornější nakládání s lidskou bytostí! Přesto se Peking netají plány na převzetí světové hegemonie do roku 2049 (viz kniha M. Pillsburyho Stoletý maraton).

A ten virus jim seslalo samo peklo… Že by náhoda? Ani náhodou. To jen není rozumné „pomlouvat“ atomovou velmoc. Odpovědí by byla ještě větší záplava dezinformací a chaosu. Účet ale nepochybně bude vystaven, v USA se připravuje řada soukromých hromadných žalob.

Kromě hospodářské a technologické expanze ale Čína nemá co nabídnout. Takhle se nemůže chovat hegemon 21. století. Bude to těžký zápas.

NA ŠIKMÉ PLOŠE

LEŽ VERSUS DESINFORMACE

Jednoduchou lež poznáte celkem snadno. Se složitou lží bez možnosti ověření je to horší. Jindy stačí pravdivou informaci zasypat sprškou vylhaných variant, většina lidí ztratí zájem. Dokonalá desinformace se tváří jako ryzí pravda, její části jsou dokonce ověřitelné. Jen ti nejvytrvalejší jsou ochotni zkoumat zdroje, porovnávat verze a dospět k nejpravděpodobnějšímu závěru. Hledač pravdy je v roli kriminalisty: ze známých faktů a zkušenosti sestavuje hypotézy, postupně je vyřazuje, případně počítá se všemi najednou. Bez dedukce a pravděpodobnosti to nejde. Bylo to tak vždy a neprozrazuji nic tajného, informací jsou plné knihovny a svět kolem nás. Křehkost politických systémů znali Sókratés, Aristoteles, Machiavelli a další a dostatečně jej prokázala řada diktátorů. Máme tu jen novou konfiguraci v důsledku společenských změn a nových technologií. Zločinci měli před spravedlností vždycky náskok.

Svět prý chce být obelháván, říkají někteří a berou za to tučné peníze. V přírodě, kdo nedokáže rozlišit pravdu a lež, zpravidla nepřežije…

VLIV NOVÝCH TECHNOLOGIÍ

ZRYCHLENÍ, PROPOJENÍ, SLOŽITOST

Novověk zažívá třetí informační revoluci. Po vynálezu knihtisku následovalo vě stě let válek. Po vynálezu rádia (televize) následovaly dvě kruté světové války. Vynález internetu a mobilního telefonu nás uvrhl do současného chaosu. Země se dramaticky "zmenšila", události zrychlily, propojily a zkomplikovaly, Dříve neznatelné pohyby se staly viditelnými a jsou maskovány zvýšeným "informačním šumem". Pravdy jsou znejistěny desinformacemi.

Zrychlení a propojení procesů nás vrhlo do světa, v kterém nevystačíme s čtyřmi rozměry. Stále častěji se setkáváme s hyperobjekty (Timothy Morton), jevy nepochopitelné z několika jednotlivostí, z jednoho bodu (např. pandemie, ekosystém, globální obchod apod.). Poznáváme, že svět byl a je mnohorozměrný. Matematika a fyzika vtrhly do humanitních věd a naopak.

SALÁMOVÝ PUČ 2013: „PROLETÁŘI A OLIGARCHOVÉ, SPOJTE SE.“

Začátkem roku 2013 se pomocí lží a ruských peněz stal prezidentem Miloš Zeman a Klaus spáchal ostudnou amnestii, osvobozující neobratné zloděje z éry privatizace. Zároveň přišlo oživení ekonomiky, správný čas pro nákup Mafry a vyslání ozbrojeného komanda na Úřad vlády k jejímu svržení. Po ovoci poznáte je všechny! Začal nekonečný zlý sen. Zeman svévolně rozpustil Sněmovnu, ačkoliv v ní byla většina schopná vládnout! Od té doby duo Zeman–Babiš vládne bez ohledu na ústavu a neexistuje politická síla, která by to dokázala změnit. Klaus–Zeman–Babišův KLAN s podporou komunistů, SPD a části ČSSD obsazuje pozici za pozicí. Pomalu se blížíme ruskému modelu vlády jedné strany se stafáží několika marginálních stran. S dnešními znalostmi tuto událost nelze nazvat jinak než PUČ. Jeho ideová prázdnota nebyla za 8 let ničím zaplněna, kromě drobných úplatků jako koblihy, slevy jízdného a pár stovek k důchodům režim nic nepřinesl a unáší nás na východ. Boj s korupcí a skvělá budoucnost zůstaly na papíře. Spiknutí všehoschopných s neschopnými proti střední třídě je absurdnější než Havlovy hry.

POPULISMUS JE SPIKNUTÍ PROTI STŘEDNÍ TŘÍDĚ

Zdravá politika osciluje mezi umírněnou levicí a pravicí, vyhýbaje se extrémům. Zásadní roli tedy v demokracii má široká střední třída (od řemeslníků, zemědělců a živnostníků přes lékaře, učitele, advokáty po střední podnikatele), která plynule spojuje nejchudší s nejbohatšími. Demokracie je příležitostí pro každého, kdo se přičiní, pro potřebné je tu záchranná sociální síť. Tak vypadá stát založený na soutěži a solidaritě zároveň, v tomto pořadí. Vznik oddělených kast je začátkem dlouhého umírání státu. Římské císařství umíralo 300 let, SSSR vydržel 70 let, Hitlerova Třetí říše jen 12 let... A co dnes?...

Co vede J. P. Junkerse a další k obdivu marxismu? Nevím. Motivace bývají trojího druhu: PŘESVĚDČENÍ, ODMĚNA nebo VYDÍRÁNÍ. Po debaklu marxismu se namísto prvního důvodu nabízí pouze úbytek šedé kůry mozkové… A odměna nemusí být jen peníze nebo postavení, někomu stačí pět minut slávy…

STATE CAPTURE

je postupné převzetí státu jediným KLANEM. Zatímco v demokratickém státě jsou hospodářské a politické patro odděleny, v „uneseném“ státě splývají. Moc výkonná, zákonodárná a justice jsou korumpovány, média neplní kontrolní roli.

OD MARXE A LENINA K PUTINOVI

Některým levicovým politikům a myslitelům ani 70 let "reálného socialismu a sto milionů obětí nestačilo k pochopení, že chyba není v špatné realizaci, ale v teorii samotné.

MARX

Marxismus se hlásí ke třem zdrojům:

Utopický socialismus - myšlenka rovnosti lidí pochází ze Starého zákona a křesťanství. Je celkem zřejmé, že rovnost před Bohem (a před státem) nelze brát jako rovnost absolutní. Realističtější je západní pojetí - rovnost příležitostí, svoboda "sledovat své štěstí" v duchu ústavy USA. Solidarita je zpětnou vazbou soutěže, ne naopak, rozmanitost a pestrost života je zachována.

Anglická ekonomie - ta z Marxovy doby je historií. Od těch dob bylo za tržní ekonomii uděleno 50 Nobelových cen, za politickou ekonomii žádná... Marx popřel zákon hodnoty, soutěže i trhu. Jako ekonom byl diletant.

Hegelova filosofie - je jedna z mnoha filosofií. Filosofie není vědou v pravém slova smyslu. Všechny školy jsou spekulativní a rovnocenné, všechny jsou metodologickým přínosem.

Marx k těmto třem zdrojům nic podstatného nepřidal, kromě "diktatury proletariátu", tedy násilí...

Marx nepochybně znal propast mezi tržním hospodářstvím a „komunistickým projektem“. Proto chtěl revoluci na celém světě najednou. „Ráj na Zemi“ měl přijít skrze vyvraždění podnikatelů, od zemědělců po bankéře. Nazval to „diktaturou proletariátu“ (proletář = námezdní dělník, žijící bez majetku na okraji společnosti. Ten, kdo „nemá co ztratit“, ztroskotanec, loser.) Svoje náboženství Marx zaklínal vědeckostí a nevyhnutelností. Co jej vedlo k tak apokalyptické vizi je otázkou pro psychologa. Sám pocházel z bohaté rodiny a jeho učení je vykládáno jako vzpoura proti otci, stávajícímu pořádku a kontinuitě.

LENIN

Stižen syfilidou neztrácel čas a od salonního tlachání přistoupil k akci. Po ovládnutí Ruska měl být komunismus postupně rozšířen do celého světa. Výsledek měl být stejný: superstát od severního pólu k jižnímu. Během 50 let bolševici svůj režim exportovali do 50 zemí na všechny kontinenty. „Vývoz revoluce“ spočíval v dodávkách zbraní, poradců, výcviku a financování teroristů. Přírodní bohatství, nakradený majetek a práce otroků se zdály být bezednými zdroji. „Reálný socialismus“ stál život sto milionů lidí! Pás jejich rakví by ovinul Zeměkouli téměř dvakrát…

DEBAKL

Realizace Marxových ekonomickích vizí často končily rozvratem a hladomorem. Za přínosy k tržní ekonomii bylo uděleno padesát Nobelových cen, za politickou ekonomii žádná. Pokusem o „centrální řízení trhu“ (což je protimluv) byla ruská perestrojka končící fiaskem a rozpadem poslední koloniální říše. Jen Čína od 70. let zkouší kombinaci trhu a centrálního plánování. Ani trest smrti ale soudruhům nebrání v korupci a nepotismu. Marxova politická ekonomie patří definitivně do muzea absurdit 19. století.

Stejně jako vylhaná „rovnost všech“. Jakápak rovnost mezi klanem hrdlořezů (či jejich potomků) a kastou poddanýchi?

70 let reálného socialismu prokázalo, že nejde o „chybu realizace“, ale teorie samotné! Komunou může být malá skupina lidí, nikoliv státy a kontinenty. Bez demokratické kontroly a obměny moci je výsledek týž: po falešných vizionářích přicházejí řezníci, po nich hlupáci, úpadek a kolaps. Budoucnost se nekoná.

CO ZBYLO Z MARXISMU

Po ekonomickém a ideovém krachu marxismus přiznal svou podstatu: je to návod, jak uchvátit moc: radikalizací lůzy, ošálením důvěřivých občanů, vyvražděním oponentů a ukradením jejich majetku. Sebezrůdnější režim je pak zevnitř téměř nesesaditelný. Podvedení občané procitnou pozdě. Cesta z otroctví je překvapivě svízelná.

Nelze už zastírat, že dnešní Rusko a Čínu ovládají mafie, spolupracující s totalitními režimy a mafiemi kdekoliv na světě. To je globální organizovaný zločin pod ochranou jaderných zbraní. Smutný a děsivý konec jedné utopie.

Nelze nezmínit podíl okolností na komunistické tragédii: koloniální minulost velmocí, překotný vývoj průmyslu, dvě světové války, německá podpora bolševiků v roce 1917, Versailleská smlouva, Mnichov, pakt Molotov-Ribbentrop atd. To všechno jsou dobově podmíněné a poučné chyby, nemohou ale sloužit k omluvě zločinů komunismu.

To, že se bolševickou nemoc podařilo zbrzdit, je z 80 % zásluhou Spojených států, jediné demokratické supervelmoci. Jmenujme angažmá v světových válkách, Marshallův plán, rozmístění vojsk, války v Koreji, Vietnamu, akce ve Střední a Jižní Americe, studenou válku, Reaganovo uzbrojení SSSR, řešení Kosova, odstranění Hussainova a Kaddáfího režimu a dnešní (silně diskutované) nasazení v zemích od Afghánistánu po Libyi. Bez nadsázky USA (i přes vlastní problémy a přešlapy) už sto let zachraňují světovou demokracii.

Komunismus došel ke své definitivní diskreditaci. Z někdejších „proletářů“ jsou dnes oligarchové a zpravodajci hlásající spojení trollů, krtků, extrémistů, užitečných idiotů a neomarxistů celého světa. Místo „rovnosti všech“ je tu pokus o zneužití menšin k nadvládě nad většinou. Legitimní myšlenky rovnosti ras, pohlaví, sexuální orientace atd. jsou nafukovány a překrouceny do absurdnosti, proti níž je ze stejného centra (!!!) vyprovokována vlna odporu. Ne náhodou je ignorována nejmenší menšina – člověk.

Komunisté se kdysi prohlašovali za stranu „radikální, modernistickou, pro mladé a chudé“. Dnes jsou to autoritáři a konzervativci, pro bigotní důchodce, drží u moci „svého miliardáře“ a spolupracují na oligarchizaci země. Ke krvavé minulosti se nehlásí. Velkou lží to začalo, trapnou lží to končí…

SKRYTÁ KOALICE NEPŘÁTEL DEMOKRACIE

Ronald Reagan nazval kdysi Rusko "říší zla", George Bush Jr. svého času definoval Irák – Írán - KLDR jako „osu zla“ (poslední dva státy dnes představují vážné jaderné nebezpečí).

Ale svět se změnil. Dnes vše nasvědčuje existenci skryté koalice „nepřátel demokracie“ zahrnující Rusko, Čínu a islamisty. Od kdy? Od roku 2014? 2005? 2001? 1992? 1989? Nevíme.

Demokracie je pro autoritářské režimy smrtelným nebezpečím, ale i naopak.

VÁLKA NEBUDE, PANÍ MULLEROVÁ...

„Atomový pat“ nenápadně změnil pravidla „hry na bezpečnost“. Politik si nedovolí ani „pomluvou“ napadnout atomovou velmoc. (Už ve Vietnamu se střetli v přímých bojích letci USA s rakeťáky SSSR. Podobné informace ale končily pod kobercem.) Velká válka snad dnes nehrozí, o to víc je tu válek lokálních a terorismus. Rozmach prožívají její měkké formy jako válka politická, zpravodajská, hospodářská, o zdroje, technologická, kybernetická, informační, psychologická a nově biologická a vakcínová.

SKUTEČNÉ VÝZVY 21. STOLETÍ

TRVALÁ UDRŽITELNOST

Člověk se vymknul přírodě a ohrožuje sám sebe. Podle K. Schwarzenberga ekologie není levicové téma, ale neutrální, je to zodpovědnost k příštím generacím. Jen zčásti je zneužíváno radikály (v čí prospěch asi?). Na cestě „od tlupy k mraveništi“ nás čekají úkoly strukturální, sociologické a etické, slévající se v politické a vojenské. Máme nové technologické možnosti, ale i rostoucí globální problémy. Ke klasickým (přelidnění, nedostatek vody a potravin, hrozba jaderné války, ekologie, nedostatek surovin a energie, civilizační choroby, terorismus, rasismus, zaostalost, nevzdělanost) přibyla nová hrozba: Jaká bude „umělá inteligence“? Budou stroje člověku sloužit, nebo se vývoj vymkne kontrole, jako se to stalo s využitím atomu? Platí etická pravidla euro-amerického typu i pro umělou inteligenci, nebo soupeření s „Velkými bratry“ z Východu a s jinými kulturami přinese „nemilá překvapení“? Čapkovy otázky dnes mají novou naléhavost.

LIDSKÝ MOZEK A UMĚLÁ INTELIGENCE

Mozek je „kvantový počítač“, uvažujeme v mnoha rozměrech, aniž si to uvědomujeme. Problém je s přenosem mnohorozměrné informace, textové a obrazové komunikační kanály znají maximálně 4D. Metody jsou v zásadě vědecké (založené na rozumu) a umělecké (založené na citu). Politik, má-li dosáhnout nejlepších výsledků, musí použít všechny dostupné metody. Dlouhodobé úkoly jsou složité a prakticky nepřekontrolovatelné, proto tak záleží na etikém nastavení politika. Co asi můžeme čekat od politiků sloužících cizí mocnosti?

SVĚTOVÝ OBCHOD, GLOBALIZACE

Světový obchod

Kdyby se globální obchod hypoteticky na 7 minut zastavil, nastane konec civilizace. Naštěstí je to tak masívní jev, že k tomu nedojde ani při výbuchu obří sopky. Globální obchod snižuje pravděpodobnost světové války, mohla by jej ale značně poškodit. V 19. století byla "královnou moří" Británie, za 2. světové války Churchill předal žezlo USA spolu s vojenskými základnami po celém světě. Garantem bezpečnosti obchodních cest proti pirátům a zločineckým státům je dnes armáda USA.

Je zajímavé, že Čínské obchodní loďstvo bylo už v 15. století připraveno vyplout ke globalizaci, císař si to ale rozmyslel. Došlo mu, že by obchodníkům musel dát autonomii a ztratil by nad procesem kontrolu. Až Evropané to riskli. Nic jiného jim nezbývalo, když muslimové obsadili obchodní stezky do Číny. Začali Portugalci, pak Španělé a ostatní nemohli zůstat pozadu. Výsledek je jaký je, plusy převažují v poměru 60/40, to je ale jiná dlouhá debata. Zde je názor Kiplingův: https://www.forum24.cz/kiplingovo-brime-belochu-v-prekladu-otakara-fischera-povzbuzeni-v-casech-korona-krize/

Jedním z výsledků 2. světové války je založení globálních institucí jako OSN, Rada bezpečnosti, Mezinárodní soudní dvůr atd. Ty byly prosazeny díky USA a mají sídla v demokratických zemích. Mezinárodní právo ale nelze vynutit "shora", platí jen pokud je zůčastněné státy CHTĚJÍ dodržovat. Právo veta stálých členů Rady bezpečnosti je rovněž frustrující, nicméně lepší nějaké instituce než žádné.

Rusové demokratický svět považují za „sféru vlivu USA“, tedy za nepřítele. Dalšími nepřáteli jsou světový obchod, světový finanční trh, mezinárodní právo, světové veřejné mínění, lidská práva, svobodný internet, angličtina atd.

O „zániku západu“ se mluví už dvě stě let a pořád nic! I přes dvě hrozné války exponenciála letí nahoru, až příliš rychle. Díky demokratickým zemím (Evropa, USA, Kanada, Japonsko, Korea, Austrálie, Izrael) skončily hladomory a epidemie (s nechtěným následkem přelidnění…)

Gigantický rozmach světového obchodu začal po roce 1972 v důsledku smlouvy mezi USA a Čínou.

DEMOKRACIE A DEMOKRATÉ

Američané poučeni z První světové války založili na troskách poválečné Evropy „Společnost uhlí a oceli“, kontrolující obchod se strategickými surovinami, tak aby spolu evropské státy už nikdy neválčily. Západní Evropa vytvořila jednotný trh již za studené války, k prudkému vývoji došlo po rozpadu SSSR. Česko spolu s dalšími devíti státy bylo přijato v roce 2004.

EU je konfederací. K většině rozhodnutí je třeba souhlas všech zemí, což je demokratické, ale zároveň pomalé. Společný trh vyžadoval sjednocení norem, legislativy, pravidel obchodu. Přerozdělování posiluje chudší státy a příhraniční regiony. Unijní miliardy jdou do infrastruktury jako jsou komunikace, železnice, mosty, kanalizace, plynovody, čističky odpadních vod apod.

Základním organizačním pravidlem je princip subsidiarity, stanovující, že každý problém má být řešen na co nejnižší úrovni, tak jako je tomu v přírodě. Některé pravomoci státu jsou postupně převáděny dolů - na kraje a obce, ale i nahoru - do Bruselu. To se pochopitelně některým úřednickým strukturám nelíbí, občané ale mají přednost!

Odstranění obchodních bariér bylo pro některé firmy bolestivé až likvidační, celkový efekt (zejména na straně občana a spotřebitele) je nesmírně pozitivní.

Velký trh plodí velké firmy, ty produkují stále sofistikovanější výrobky a vyžadují vyšší specializaci a odbornost. Je to cesta technického pokroku, stejně jako v USA, ale i v Číně, Indii a jinde.

Po odchodu Británie (2020) se otvírá prostor pro další postupnou integraci EU, zejména v otázkách bezpečnosti a zahraniční politiky. Přijetí Eura by pro novou vládu mělo být samozřejmostí.

Kromě ekonomické a politické stabilizacizace čeká EU významný úkol - přijetí nových členů na balkáně (Černá hora, Severní Makedonie, Albánie, Srbsko, Kosovo). Rusko a Čína jsou pochopitelně proti...

Dosud jediným demokratickým „superstátem“ jsou USA s „horkou“ minulostí v podobě Války za samostatnost a Občanské války. Buďme vděčni za to, že Evropská unie vzniká pomalu, postupně, „za studena“. Nové problémy jsou příležitostí k vylepšení systému.

Marketingově lze vytvořit libovolné množství „stran“ pro úzké skupiny voličů. Stačí jedno horké téma, charismatický lídr a kufr peněz… Tak může politické pole ovládnout jediný bohatý ZÁKULISNÍ KLAN: Místo idejí marketing, místo politiky populismus a chaos. Viditelnou část pole ovládne „státostrana“, opoziční síly jsou postupně vykleštěny. Skutečná demokracie se mění v předstíranou…

Několik poznámek:

„Kdo není ve dvaceti levičák, nemá srdce, kdo je levičák ve čtyřiceti, nemá rozum…“ (Winston Churchill, z vlastní zkušenosti)
Žádný myšlenkový proud nemá „patent na rozum“. Preventivní opatrností je konzervatismus, pokrok jde ale nezadržitelně vpřed metodou pokus / omyl… Někdy to hodně bolí…
Ideovou ukotvenost stran jako ANO nebo SPD nemá cenu zkoumat, jejich voliče je třeba trpělivě konfrontovat s realitou.
Fašismus, komunismus a koronavirus mají na civilizaci jeden pozitivní dopad: část společnosti se proti nim stává imunní. To zabrání dalšímu šíření infekce.

Stav globálních institucí neodpovídá současným potřebám. Nová řešení přinesou kulturně a technologicky vyspělé země, nikdo to za ně neudělá! Algoritmus změny musí obsahovat všechny předvídatelné proměnné, včetně nepřátelských útoků. Cílem je dokončení technologického skoku s minimální mírou chaosu. To bude v EU vyžadovat obezřetnost k pravicovým i levicovým úletům a hledání „zlatých středních cestiček“.

Mlýnek dějin se otáčí stále rychleji. Hodnoty ctěné Evropany jako pravda, čest, důstojnost, láska k bližnímu a k příštím generacím, soukromé vlastnictví, soutěž, solidarita, životní prostředí, udržitelnost, lidská práva, právní stát, demokracie… tu zůstanou, protože se týkají každého jednotlivého člověka. Musejí zůstat.