Babiš – posun do poměrů barbarských despocií

Petr Havlík (14.11.2018)

Pokud bychom byli standardní vyspělou demokracií, pak by člověk kalibru Andreje Babiše byl v cele, a ne v čele vlády. Jako by nám před očima běžel drsný thriller z nejtemnějšího ruského podsvětí. Ale ouha, ona je to realita z vrcholu naši dnešní slovensko-české politické pyramidy. Častá srovnání s klasickou mafií neodpovídají skutečnosti. Pro mafii je rodina nedotknutelná, a je to organizace s přísnou a přesnou strukturou. Pro našeho posttotalitního východoevropského desperáta to neplatí. Jemu není nic hanba. A do svých rejdů zatáhl nejen svou rodinu, ale doslova celou zemi.

On i Zeman se svými věrnými kamarilami jsou vizitkou naší země, z níž až mrazí. Jak je to vůbec možné? Jak se to všechno vůbec mohlo stát? Zejména Babiš nám dluží mnohé odpovědi z temných stránek svého příběhu. Veřejnost, média, politická opozice a vlastně téměř my všichni jsme přijali to, že se odpovědím vyhnul a začal vyhrožovat svou mocí. A ono mu to fungovalo.

V kuloárech se šušká ledacos. I o dávných stále neobjasněných vyšetřováních závažných kriminálních činů. Některá jména obětí patří mezi legendární story uplynulých desetiletí. A to tak, že se bojíme je nahlas vyslovit. Sám jsem před několika málo lety zažil rozřezanou pneumatiku u auta s drsným vzkazem, abych přestal o někom raději psát. Nepopírám, že jsem měl tehdy skutečný strach. Dnes s odstupem doby si říkám, že můžu být rád, že mě někdo neodvezl na prázdniny na Krym.

Přemýšlím o těch anoistech a služebnicích ve všech divizích Babišova impéria (včetně té mediální). Jak se budou jednou obhajovat? Budou používat stejnou rétoriku jako obžalovaní spoluhráči vůdce v norimberském procesu? Jak se jim asi spí? Vědí, že slouží ďáblovi? Anebo je jim to už jedno, hlavně že jsou v první řadě u koryta? Nevím. Tak mě napadá, že by si chlapci a děvčata z ANO pak mohli založit novou partaj. Nejmenovala by se ani ANO 2, ani strana NE, ale nejlépe by ji charakterizoval název NEVÍM. Strana NEVÍM.

Najděte si ty starší texty o jeho kauzách, ty otevřené dopisy i výzvy k veřejnosti, aby nebyla netečná a nenechala se sebou manipulovat. Zadejte si jméno vlkodlaka v souhrnu informací na www.mapovani.cz. Udělejte si tu časovou osu od osmdesátých let až po dnešek, přečtěte si knihy, které o něm vyšly, ptejte se na Slovensku, co si myslí o svém rodákovi z východu. A když to všechno uděláte, tak vám garantuji, že vás dnešní nové informace o jeho nejznámější kauze (jen jedné z mnoha dalších!) vůbec, ale vůbec nepřekvapí. Jestli bude pokračovat náš transport do poměrů barbarské despocie záleží jen a jen na nás. Na nás všech. A to doslova. Dnešní výzva je osudová a musíme si ji vybojovat sami. Abychom si tu svobodu zasloužili a nenechali si ji ukrást někým, kdo nemá vůbec žádné zábrany.